Klubový zpravodaj 2/99

Úvod

1. Zájemci o inzerci zasílají text inzerátu společně s kopií útržku o zaplacení částky odpovídající ceně za požadovanou velikost inzerátu zásadně doporučeně a včas (dle uzávěrek uváděných v zápatí vnitřní strany obálky) na adresu redakčního referenta (viz. vnitřní strana obálky). žádám zájemce o inzerci, kteří zaasílají své již zpracované inzeráty na disketě nebo na listu papíru a mají svůj vlastní požadavek na grafickou úpravu, aby si dali záležet. Okopírované obrázky značně znekvalitní další počítačové zpracování a hyzdí Váš inzerát. Přátelé, jedná se o Vaši reklamu.
2. Pokud zasíláte fotografie, které mají být součástí inzerátu - posílejte co nejostřejší a co nejkvalitnější. Tím je míněna i dokumentární kvalita snímku. U psa sedícího nebo rozvaleného na zádech nevynikne stavba těla ani typická hlava.
3. Velmi důležité upozornění týkající se zasílání KZ. Nezapomeňte okamžitě nahlásit změnu své adresy ekonomce klubu. Pokud tak neučiníte, při dalším rozesílání nám počítač vytiskne adresní štítek s Vaší původní adresou a zpravodaj cestuje - mnohdy se k Vám nedostane a ani se nevrátí na adresu klubu.
4. Žádám všechny členy klubu, aby pozorně pročítali klubové zprávy v každém novém čísle, eventuelně se vraceli - pro získání některých informací - ke starším číslům KZ. Zamezí se tím zbytečné korespondenci s jednotlivými poradci chovu a ekonomkou klubu.
5. Názory redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem publikovaných článků!!!
6. Uzávěrka dalšího čísla - 3/99 bude 30. 10. 1999

Příspěvky, které dostanu po tomto termínu, zařadím do následujícího čísla. Pouze v případě urgentních článků vzhledem k tomto termínu, kterého se týkají, učiním výjimku.

Irena Rohrbachová - redakce DK ČR

Informace hlavní poradkyně chovu

Změny ve znění standardu dalmatina
Standard č. 153 ze dne 14. 4. 1999

Doporučení:
Novinkou v platném FCI standardu dalmatina jsou doporučená opatření, která reagují na vysoký výskyt hluchoty u plemene.

Pro snížení výskytu hluchoty u dalmatinů (nyní 20-30%)
- se mají vyřadit z chovu dalmatini hluší, dalmatini s modrýma očima. V ideálním případě se doporučuje vyřadit z chovu jednostranně hluché dalmatiny.
- psi s monoklem (plotna kolem oka) nebo s plotnou kdekoliv jinde se mají připustit do chovu.
- mají se upřednostňovat psi s pigmentovaným šourkem.

Velikost a hmotnost:
Velký význam má vyváženost všech proporcí.
Kohoutková výška :
- pes 56 - 61 cm
- fena 54 - 59 cm
Hmotnost:
- pes ca. 27 - 32 kg
- fena ca. 24 - 29 kg

Vady:
K malé změně dochází u hodnocení vad.
Bronzovitost - přechodné nahnědlé zbarvení teček se přesunulo z vad vylučujících do pozice vad.
Naše zkušenosti rozhodnutí podporují, nahnědlý nádech srsti se občas objevuje zejména u mladých psů ve věku kolem jednoho roku, velmi záhy mizí.
Ostatní vady jsou charakterizovány pouze obecně.

Každá odchylka od uvedených bodů se musí hodnotit jako vada, jejíž hodnocení má být v přesném poměru k jejímu stupni.

Vylučující vady:
bez dalších změn proti předchozímu znění standardu
Plotna zůstává vylučující vadou, nicméně je zdůrazněna možnost chovného využití dalmatinů s plotnou.

Zpracovala R. Zachová

Pozn. Kopie originálu standaardu v něm. jazyce pro případné zájemce u dr. Zachové

Informace výstavního referenta

Vystavujeme-li, tak samozřejmě především psa. To ale pro úspěšné absolvování výstavy zdaleka nestačí. Co se potřebných dokladů týče, měli bychom se konkrétní požadavky dozvědět z propozic výstavy, obecně je požadováno: průkaz původu psa, vstupní list, očkovací průkaz s platným očkování a veterinárním atestem. Očkování a atest je nutné pro vstup do areálu mít i když pejska nevystavujeme a jdeme se na výstavu jen podívat. Aby se pes mohl co nejlépe předvést a ukázat, musí mu po dobu, kterou stráví na výstavišti, vytvořit co možná nejlepší podmínky. Pes, který bude nervózní žízní, napolo uvařený nebo naopak promrzlý či promoklý, určitě nebude v kruhu působit nejlepším dojmem. Ideální je, když nemusíme jet na výstavu sami a máme při ruce někoho, kdo nám pomůže se o pejska postarat (měl by to být člověk, kterého pes dobře zná a respektuje) a nám je tak umožněno jednak v klidu si zařídit případné administrativní záležitosti a také se podívat na průběh posuzování. Není totiž nejlepší pobíhat celou dobu kolem kruhu se psem na vodítku a nedopřát mu tak ani chvíli oddechu. Také bychom ale neměli ráno psa někam odložit, nechat ho bez povšimnutí (a hlavně bez dozoru) a vyzvednout si ho až těsně před nástupem do kruhu.
Jak tedy na to?
Především bychom měli přijet na výstavu včas, všechno si pak můžeme připravit v klidu a bez zbytečného stresování, které se pak samozřejmě negativně projeví i na chování psa. Najdeme vhodné místo na rozložení psího pelíšku nebo deky (nikdy nesmíme zapomenout vzít s sebou něco na co si může pes lehnout). Toto místo by nemělo být od našeho kruhu příliš vzdálené, ale ani v jeho bezprostřední blízkosti. Rozhodně se neusadíme někde uprostřed frekventované trasy, ale spíše stranou, jde-li to třeba u střeny nebo u plotu. Musíme si všimnout, jestli místem, které jsme vybrali netáhne průvan, na to je potřeba dát pozor především v halách, ale i na venkovních výstavách volíme místo v závětří. Svítí-li intenzívně sluníčko je nutné zajistit psovi stín, dalamtin je sice teplomilný, ale jako všem živým tvorům i jemu hrozí přehřátí. Nemůžeme se spoléhat, že v areálu bude dostatek stromů nebo jiných stinných míst a proto si s sebou raději vezmeme slunečník nebo větší deštník. Naprostou samozřejmostí, ať jedeme kdykoliv kamkoliv je, že musíme mít pro pejska s sebou misku a dostatek vody na pití !!! (Na výstavě je většinou možnost si vodu někde obstarat, ale opět na to nesmíme spoléhat.) Je vhodné vzít si ještě nějaký starý ručník nebo kus plátna, ten nám jednak dobře poslouží v případě, že se pes ušpiní a pak ho také, je-li opravdu horké počasí, můžeme namočit a psa jím ochlazovat (při delším pobytu na slunci bychom měli mokrým ručníkem chránit alespoň hlavu psa). Na druhou stranu nesmíme zapomenout ani na ochranu před deštěm nebo chladným počasím. V případě deště, není-li možnost se někam schovat pod střechu, chráníme psa dostatečně velkým kusem igelitu nebo přímo pláštěnkou. Proti prochladnutí (je velký rozdíl má-li pes možnost se pohybovat a udržovat se jakž takž v teple nebo musí-li nehnutě ležet) zabalíme do deky (nemůžeme k tomu ale použít deku, na které pes ležel a připravit ho tak o nutnou izolaci od země) nebo mu oblékneme třeba náš starý svetr. Opomenout nesmíme ani to, že se pes potřebuje v průběhu dne venčit, před vstupem do kruhu by měl být vyprázdněný, aby svou potřebu nezačal vykonávat zrovna během posuzování před zraky rozhodčího. Krmit psa během výstavy není třeba, před nástupem k posouzení je to dokonce nežádoucí (to se netýká drobných pamlsků, které naopak můžeme použít i v kruhu), když už tedy máme pocit, že pes má hlad a bude po nakrmení spokojenější, můžeme mu po návratu z kruhu dát lehkou přesnídávku )ale pozor na případnou nevolnost v autě při cestě domů). Pro zabavení může pes dostat na žvýkání kost z buvolí kůže nebo jinou hračku )zde ale opět pozor na to, aby se před nástupem do kruhu příliš neupatlal a neoslintal). Z dalších věcí je dobré mít s sebou gumové hřbílko na úpravu srsti, náhradní obojek a vodítko, předváděcí vodítko (to by mělo patřit ke standardní výbavě vystavovatele), je-li výstava venku pak tedy úvazný kolík, pro naše pohodlí si můžeme vzít skládací židličky a něco k snědku.
Možná Vás napadá ještě něco, co pobyt na výstavě ulehčuje a zpříjemňuje a určitě by nebylo od věci podělit se o své zkušenosti s ostatními.
Já Vám všem přeji co nejhezčí zážitky z výstav a co nejvíc radosti a příjemných chvil ve společnosti čtyřnohých kamarádů.

Inka Pospíšilová - výstavní referent DK ČR
Chovatelská stanice "INPOS"

Informace o svodu dorostu a bonitaci v Turnově ze dne 12. 6. 1999

Takže všichni doufáme, že za rok v Turnově nashledanou !

Za VČ pobočku Y. Holatová
chov. st. "Od Hettynky"

2x reakce členů na článek k Klub. zpravodaje 1/99 "Cena versus hodnota"

Hodnota dalmatina podle ceny

Chtěla bych se vrátit k článku o ceně nebo hodnotě dalmatina z minulého zpravodaje č. 1/99 p. Cermanové.
Když pominu skutečnost, že chov psů není podnikatelskou záležitostí a že ne všechno nejdražší je nejlepší, tak zdánlivě jednoduchý problém není až tak jednoduchý jak se zdá.
Ano, domluvme se všichni na ceně dalmatina ..... nebo klub stanoví cenu....
Dobrá, ale co z toho vznikne? Opět dohady mezi chovateli. Pořád okolo sebe slyším: "Tyhle štěňata jsou lepší, tyhle horší!", "Proč mám prodávat za stejnou cenu štěňata po rodičích s vysokým výstavním ohodnocením, jako s pouhým povinným oceněním, potřebným k chovnosti ?" ... atd.
Všichni víme, že plemeno dalmatin je velice těžké a složité pro chov. V 8 - 10 početném vrhu se narodí štěňata různé kvality a je na slušnosti chovatele, jak štěňata prodá i jak se vyvaruje případným budoucím problémům, protože ne každé štěně bude v dospělosti slíbeným šampionem.
Vůbec nepovažuji za zoufalce chovatele, kteří dají štěně levněji, spíše je považuji za rozumné. Pokud se mi přihlásí zájemce, který má opravdu zájem právě o dalmatina a bude ho mít rád, nevidím důvod neprodat ho levněji. nebo si budu držet cenu a zájemce se poohlédne třeba po jiném "levnějším" plemeni? Vše je přeci věsí dohody.
Také můžeme vyhnat cenu dalmatina vysoko, aby měl "hodnotu" a umožnit tím zlaté žně chovatelům bezpapírových dalmatinů. A tím se potom dalmatin s PP stane úplně neprodejným, a pokud se přestane chovat, může se stát, že za čas, těď chovní jedinci zestárnou, nová generace nebude a my nebudeme mít na čem chovat.
Cena a hodnota dalmatina jsou navíc dva různé pojmy, nazeměńujme je jen pro to, abychom dostali o pár korun navíc.
Musím se proto zeptat: "Kolik vydělám nebo ušetřím, když si budu držet vysokou cenu dalmatina a budu třeba do 8 - 10 měsíců živit vyrůstající smečku dalmatinů?"
Nemluvě o tom, že chovatel se i v nejlepší vůli nemůže věnovat výchově této dorůstající smečky tak, jako se může věnovat nový majitel jednomu štěněti odebranému v ranném odpovídajícím věku, a také nerozvádím nutnost socializace štěněte na nové prostředí, kde bude v budoucnu žít.
Také jsem slyšela názor, že ve městě se štěňata prodávají lépe, než na venkově. I tam se může promítnout různorodost cen. Kam si pojede zájemce, když si k ceně štěněte připočítá benzín?
Samozřejmě namítnete, že kdo opravdu štěně chce, je mu to jedno... Ale je tomu opravdu tak? Přiznejme si kolik zájemců se ptá např. na původ? Řekla bych, že tak jeden ze sta. Někdy ho to nezajímá, někdy neví... Ví jenom to, že by si rád pořídil dalmatina s PP. Ostatní je na nás chovatelích, abychom ho přesvědčili..., seznámili..., pozvali na výstavu i bonitaci..., nabídli mu členství v našem klubu dalmatinů vychovali z něj zapáleného člověka pro toto naše plemeno. A možná po čase, za 10 - 15 let si pořídí nového dalmatina a zase jedno další štěňátko bude mít domov. Tak je to i s cenou nebo "hodnotou", záleží, jak je chovatel schopný nového zájemce přesvědčit. Pokud se mu to podaří - výborně.
Při stanovení ceny klubem by mě zajímalo. zda by pisatelka dala vinu opět klubu, pokud by neprodala ani jedno štěně za cenu jím stanovenou, nebo co by s nimi udělala? Možná by si je všechny nechala.
Pisatelka se také ptá, jestli je nutné chovat za "každou cenu ?" A jak jsem se již zmínila, pokládá některé chovatele za zoufalce, kteří o něčem nemají ani páru.
Opět se mýlí. Zkušený chovatel ví, do čeho se pouští. Nezkušeného nebo začínajícího chovatele proškolí každý z mých kolegů poradců chovu, takže také ví "o co jde". A mnohokrát se stalo, že takový chovatel od krytí ustoupil a nechoval. Svědčí o tom počet štěňat i počet krytí, který se každý rok snižuje.
Šok z toho, že i poradce chovu prodal štěně za 2 - 3 tisíce korun p. Cermanová mít nemusí, protože i poradce chovu je chovatel, jako každý jiný. také konstatování, že když je dalmatin za "babku" nemá hodnotu je možná argument, ale zase musím oponovat. Bohužel i psi jsou módní záležitostí, dalmatin se prodával, byl žádaný, nyní zase už tak žádaný není. Prodávají se jiná plemena, za čas zase jiná, a zase jiná a potom zase přijde na řadu dalmatin a tak pořád dokola.
Pokud je někdo rozhodnut, že svého dalmatina už nechce, zbaví se ho a je mu jedno, jestli stál třeba deset tisíc nebo byl zadarmo. To, že pisatelka přisuzuje vinu "ceně", že 4 její štěňata šla z ruky do ruky, bych přisoudila tomu, že špatně odhadla budoucího majitele, což je ale někdy problematické! Myslím si, že pokud majitel zvířete nemá zodpovědnost, nezýská ji ani za sto tisíc Kč.
Další otázka, která mne napadá je, proč pisatelka chovala každý rok (jak píše), když nemůže prodat za jí "slušnou cenu". Věděla přeci do čeho jde?
Za zmínku stojí i to, že mnohdy i požadovaná cena nad 10.000,- Kč neodpovídala konečné prodejní ceně, která spadla i na 3.000,- Kč, ale o tom se už raději nemluví.
Já sama jsem z celé své chovatelské činnosti věnovala 5 štěňat zadarmo. Štěňata, dnes již dospělá, se mají velice dobře a páníčkové je milují. Dodnes se vzájemně navštěvujeme. Udělala bych to znovu!! Musím ale napsat, že se mi i pár dalmatinů vrátilo. Zajímavé na tom je, že to nebyli ti "zadarmo", ale ti za "slušnou cenu".
Ještě jednu poslední otázku. Kolik z nás na chovu dalmatina "vydělalo"? Myslím, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Byli jsme rádi, když se nám povedlo z prodeje štěňat pokrýt náklady s tím spojené nebo když jsme neprodělali. Ale stejně to nás, zapálené pro chov tohoto krásného plemene, neodradilo.
To je asi vše, co jsem chtěla napsat. Není to odborný článek, jen názor a samozřejmě, že by se toto téma dalo rozebírat do nekonečna. Tady teď stojí názor proti názoru. Je spousta lidí a spousta názorů, ale možná, že v jednom bychom se mohli shodnout všichni:

"Je smutné hledat hodnotu dalmatina v tom, kolik stojí."

Zuzana Hejtíková
Poradce chovu "Praha"
Chovat. st. "Petrovický vítr"

Ještě upozornění:
Chovatelský a zápisní řád ČMKU, čl. XIII, odst. 3:
"Nákup a prodej nebo vývoz psů prostřednictvím obchodních organizací je nepřípustný ve smyslu předpisů FCI a poslání ČMKU."

Nejste sama kdo je v šoku

Pisatelka článku "Cena versus hodnota" ve Zpravodaji 1/99 úplně zapomněla, že v klubu nejsou jen množitelé štěňat a podnikatelé přes psy, ale i obyčejní chovatelé, kteří na tom, kolik peněz vydělají houbelec sejde. jim totiž chov psů nepřináší peníze, ale obrovské množství radosti a štěstí, nádherné zážitky z porodu, očekávání při vybarvování štěňat, z úžasné péče matky o štěňata a jejich dovádění, když povyrostou. Takový chovatel bude chovat v době, kdy je cena štěněte jakákoliv a pokud má psy na zahradě a ne zavřené i se štěňaty v bytě, pak mu fandím.
Sám nemám vhodné podmínky k chovu dalmatinů a hrozně moc mi to schází. Kdo jednou odchoval štěňata pro radost a ne pro zisk, ví o čem píši. Z titulu poradce chovu jsem i já upozorňoval chovatele na riziko spojené s prodejem štěňat, rozmlouval jim jejich rozhodnutí chovat i když jsem věděl, o kolik radosti přijdou. Tím víc mne mrzelo, že lidé, kteří nevíce křičeli, ať se nechová, sami vesele chovali dál - každý rok, někdy i více vrhů. Možná by takoví lidé neměli chovat dalmatiny, ale některé módní plemeno, které jim vynese 5x větší finanční zisk a Dalmatin klubu více klidu a pohody do další práce.
Podle mého názoru by klub neměl zasahovat do zachování hodnoty dalmatina určováním cenové hranice, ale přísnějším a důslednějším výběrem chovných jedinců a uváženým zařazováním importů do chovu. V době, kdy se chová na polohluchých, bezzubých a alergických psech s vystresovanou povahou, se ani nelze divit, že cena nebude vysoká. Na druhé straně nižší cena papírových štěňat by mohla vytlačit štěňata bez rodokmenů a argument, že štěně za "babku" nemá pro majitele hodnotu a jde z ruky do ruky, je pravdivý zas jen u lidí, kterým jsou peníze nade vše a kteří nemohou pro zaslepení penězi a nutnost se předvádět ani navázat nějaký vztah se svým psem. V opačném případě by musel mít velice vážný důvod pro to, aby se svého psa zbavil. Ale rozhodně ne z důvodu nízké nákupní ceny. A mě šokuje, že pisatelka článku, majitelka chovat. stanice, uvedená v KZ č. 1/99, na třetí straně obálky, toto nechápe.

Josef Smíšek, poradce chovu "Jižní Čechy"
Chovat. stanice "Marijos"

Dalmatin a canisterapie

Ahoj slečna Monika a její puntíkovaný přítel Arny

P. S. pokud by se někdo chtěl o canisterapii dozvědět víc, v současné době vyšla kniha p. Galajdové "Pes lékařem lidské duše, aneb canisterapie". Zde se jistě dozvíte vše potřebné.
Pro ty, kteří chtějí vědět, jaký jejich pes je, jem nechala otisknout zkušební řád testování psů pro canisterapii.

CANISTERAPEUTICKÁ SPOLEČNOST

Zkušební řád testování psů pro canisterapii

Chovatelská stanice "Vetřelec" informuje o výcviku dalmatinů

Dalmatin tedy opět ukázal veřejnosti kdo je a nezklamal!

Je veliká škoda, že není více lidí, kteří by se aktivně věnovali výcviku tohoto krásného a pracovitého plemene.

Pro informovanost jsem nechala otisknout zkušební řády zkoušek ZOP, ZPU 1, ZPU 2.

V minulém zpravodaji jsem se zmínila, že můj pes Démon Vetřelec je připravován na francouzský druh výcviku "Ring". Jedná se o celotělové zákusy na figuranta, který je oblečen do ochranného obleku. RINGo výcvik je náročný na psychiku psa a zvládnout jej mohou jen jedinci s opravdu pevnými nervy, kteří jsou schopni se vyrovnat s nekompromisním bojem figuranta. Takto vycvičení jedinci musí být samozřejmě naprosto ovladatelní.
byla jsem pozvána se svými dalmatiny na školení tohoto výcviku, které trvalo tři dny. Vzhledem k tomu, že jsem měla všechny své čtyři psy, rozhodla jsem se, že RING zkusím se všemi. Lidé, kteří se této akce zúčastnili, vlastní kavkazské ovčáky, brazilské fily, pitbuly, německé ovčáky. Dalmatin v tomto výcviku neexistuje žádný. (Kromě 4 mých, kteří šli bojovat za celou tečkovanou rasu.)
Dovedete si představit, jak byli všichni zvědaví, co dalmatin předvede. Agir, Cabris, Démon a Džesi, zástupci velké puntíkaté rodiny, se opravdu snažili. bez přehánění si vzbudili sympatie a obdiv všech přihlížejících a organizátorů.
Pravda, výcvik je v začátku, musí se pracovat na zákusech a odolnosti v boji s figurantem. Hlavě u nejmladšího Démona je to obrovská škola v utváření pevné povahy. vše bylo natočeno na videokazetu a ta bude poslána na posouzení do Švýcarska. Tam již byly poslány fotografie mých dalmatinů a opět bez nadsázky - nadchli mohutností postav a anglickými tvary hlav.
S panem Adamcem, který vše zařídil, jsme se domluvili, že pokud vše dobře půjde, jeli bychom, asi příští rok, do Švýcarska závodit a zkusit zkoušku RINGu.
Po školení jsme se rozhodli, že by měl nastoupit nejen Démon, ale i Agir a Cabris. Nehledě na to, že Agir a Cabris jsou na RING již dospělí a Agir je opravdu velice sebevědomý. Démon je velice lehce vydrážditelný, proto se nesmí ve výcviku uspěchat, jelikož je mlaďoučký a RING je náročný. 12-ti letá Džesi je výborná obranářka, ale samozřejmě, v jejím věku, by jela jako doprovod.
Příprava na Švýcarsko bude dřina a jen dřina. Pokud se ale vše zdaří, bude to stát za to. Už jen proto, že se pravděpodobně poprvé v historii RINGu objeví na place dalmatin, je pro plemeno obrovský úspěch a popularita - zajiskření v kynologické veřejnosti.
Vážení, chtěla jsem jen upřesnit, že pes, který dělá RIBG, není, aby si někdo myslel, odjištěná zbraň, ale jedinec s naprosto pevnou povahou a dokonale ovladatelný.
Doufám, že se vše podaří a dalmatin tímto triumfem zavře ústa všem, kteří o něm tvrdí, že je nevycvičitelný ba dokonce hloupý.
Děkuji tímto panu Adamcovi a ostatním za toto školení a že nezavírají dveře před žádným plemenem.

P. S. : O pokračování výcviku RING a přípravě se budu snažit průběžně informovat.

Ladislava Kotrbová
Chovat. stanice Vetřelec

Zkouška ovladatelnosti psa "ZOP"

Minimální věková hranice 10 měsíců

Zkouška pracovní upotřebitelnosti psa "ZPU 1"

Minimální věková hranice 12 měsíců

Zkouška pracovní upotřebitelnosti psa "ZPU 2"

	STOPA
1.	Povel: "Hledej !", "Stopa !" Cizí stopa, 15 minut stará, 300 metrů dlouhá se dvěma pravoúhlými lomy, dva předměty, první na druhém úseku, druhý předmět stopu ukončuje. Čas je 15 minut. Označení - zalehnutí, zasednutí, zvedání, štěkání, zastavení. Je povoleno označovat pouze jedním z uvedených způsobů. Pes musí od uvedení na stopu tuto sledovat až do konce a upozornit psovoda na nalezené předměty. Rychlí postup psa není překážkou, pokud stopu spolehlivě vypracovává. Je věcí psovoda, zda je stopa vypracována na stopovacím vodítku či bez, ale musí být dodržena vzdálenost mezi psovodem a psem nejméně 10 metrů.
Hodnocení stopy:		Nášlap 1. úsek 2. úsek 3. úsek 1. předmět 2. předmět 1. lom 2. lom	.... .... .... .... .... .... .... ....	10 bodů 10 bodů 10 bodů 10 bodů 15 bodů 15 bodů 15 bodů 15 bodů
Bodové hodnocení		0 - 100 bodů
	Poslušnost
1.	Přivolání psa Přivolání psa na pokyn rozhodčího, psovod uvolní psa z vodítka a na povel "Volno !" se pes vzdálí nejméně na 10 metrů od psovoda. Na povel "Ke mně !" se má pes co nejrychleji a nejkratší cestou vrátit k psovodovi k noze.
Bodové hodnocení		0 - 10 bodů
2.	Ovladatelnost bez vodítka Povel: !K noze !", "Sedni !", "Vstaň !" Na povel rozhodčího psovod se psem provede obraty za pochodu bez vodítka, tak jako u zkoušky ZPU doplněné o cviky sedni, lehni, vstaň, jeden krok před psovodem. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
3.	Štěkání před psovodem Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
4.	Odložení Povel: "Sedni !" Na povel rozhodčího vyjde psovod ze základního postavení a nejméně po deseti krocích zastaví psa povelem "Sedni !" a pokračuje v chůzi nejméně dvacet kroků. Po té se otočí čelem ke psu a zůstane stát. Po té na povel rozhodčího přivolá psa, který se vrací rychle nejkratší cestou a usedne před psovodem. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
5.	Aport Povel: "Vpřed !", "Aport !", "Zpět !" Psovod se psem napochoduje před překážku, maximálně 80 cm vysokou a dále pracuje samostatně. Hodí aport přes překážku, vyšle psa. pes musí aport přinést překonáním překážky oběma směry a usednout před psovoda. Pokud pes překoná překážku pouze jedním směrem, ale aport přinese, hodnotí se bodovou ztrátou. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
6.	Vyslání jedním směrem Povel: "Vpřed !" Na pokyn rozhodčího pochoduje psovod se psem několik kroků, současně se zvednutím paže do směru vydá povel "Vpřed !" a zůstane stát. pes se musí určeným směrem vzdálit nejméně 15 metrů a ulehnout. Je jedno, či ulehne v určeném směru nebo se otočí čelem k psovodovi. Nejméně po 10 vteřinách po ulehnutí psa psovod napochoduje ke psu a postaví se po jeho pravé straně. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
7.	Průchod skupinou osob Povel: K noze !" Na pokyn rozhodčího projde psovod se psem skupinou čtyř osob aniž by pes projevoval bázlivost či agresivitu. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
8.	Kladina nízká Bodové hodnocení 0 -10 bodů
9.	Dlouhé odložení Povel: !Lehni !", "Zůstaň !" Na povel rozhodčího psovod odloží psa ve vzdálenosti nejméně 30 kroků aniž by u něj nechal jakýkoliv předmět. pes musí zůstat odložený tak dlouho, až jiný psovod se psem provede cviky 2. - 8. Změna polohy se hodnotí jako drobná chyba, pokud se pes vzdálí více než 2 metry z místa, je cvik anulován. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
10.	Těmito body hodnotí rozhodčí souhru mezi psovodem a psem. Rozhodčí má možnost tyto body použít jako ohodnocení celkového dojmu z výkonu v rozmezí 0 - 10 bodů. Všechny cviky se provádí bez vodítka.
Povelová technika pouze zvukový povel.
	OBRANA
1. 2. 3. 4.	Vyhledání pomocníka Vyštěkání Přepad Zadržení	.... .... .... ....	10 bodů 10 bodů 30 bodů 50 bodů
	Vyhledání pomocníka
Pomocník je ukryt ve vzdálenosti 40 kroků tak, aby bylo psovi umožněno revírování 2x vpravo, 2x vlevo. Když se pomocník odebírá do úkrytu, jde psovod se psem do jiného úkrytu rovněž tak, aby o úkrytu pomocníka nevěděli. Psovod může psa povzbuzovat, ale nesmí opustit osu postupu na vzdálenost 5 metrů vpravo či vlevo. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
	Vyštěkání
Jakmile pes pomocníka najde, musí jej vyštěkat, aniž by mezi nimi došlo ke kontaktu. Při nalezení pomocníka psem, psovod zůstane svát a nesmí psa ovlivňovat. Při označení pomocníka se pes nesmí vzdálit více jak 3 metry, ale může být v pohybu, např. pomocníka obíhat. Bodové hodnocení 0 - 10 bodů
	Přepad
Na pokyn rozhodčího jde psovod s volně sledujícím psem směrem k úkrytu pomocníka. Pomocník napadá psovoda zepředu. Je zakázán jakýkoliv kontakt psovoda a pomocníka. Pomocník ale může používat výhrůžné pohyby či hlasové projevy. Jakmile pes pomocníka drží, tento jej jedenkrát lehce udeří prutem. Je povoleno pouze udeřit na kohoutek, stehno a body. Na pokyn rozhodčího pomocník akci přeruší. Pes sám nebo na jeden povel pomocníka pustí. Poté jej psovod může připnout na vodítko či držet za obojek. Bodové hodnocení 0 - 30 bodů
	Zadržení
Pomocník vydráždí psa a pobíhá na vzdálenost 30 metrů. Po dosažení této vzdálenosti psovod vysílá psa, ale sám zůstává stát, když pes pomocníka zadrží, tento na povel rozhodčího přestane klást odpor. Pes sám nebo na jeden povel pomocníka pustí. Na pokyn rozhodčího se psovod přiblíží ke psu a odvede ho. Poté, co pes pustí pomocníka, nesmí se od něj vzdalovat, ale musí pomocníka střežit. Bodové hodnocení 0 - 50 bodů Pro úspěšné provedení zkoušky je nutno získat v každé ze tří částí nejméně 70 bodů.

Jak si vybrat štěně

Situace 1.:	Přilákání, upoutání pozornosti
Doneseme rychle štěně na zvolené prostranství, postavíme je na tlapky a svižným krokem od něho poodejdeme asi na 2 až 3 metry. Sedneme si na bobek čelem ke štěněti a lehkým potleskem a hlasem ho přivoláme. Podle způsobu, jak štěně reaguje, hodnotíme reakci:
	Přibíhá okamžitě s radostí, vyskakuje na nás, ocásek nese nahoru, olizuje, okusuje nám ruku a velice bouřlivě projevuje radost	VD
	Také přibíhá okamžitě, ocásek nahoru, ale nevyskakuje na nás, jenom škrábe předními packami naše kolena	D
	Přibíhá rychle, nenese ocásek nahoru, bez bouřlivých projevů radosti	N
	Velmi váhavě přibíhá, s otálením, ocásek nese dolů	VN
	Vůbec nepřijde, nerozvážně se rozhlíží, točí se	EN

Situace 2.:	Smysl pro následování u nohy
Postavíme štěně na volné prostranství a zvolna od něho odcházíme v jednom rytmu. Podle způsobu, jak štěně reaguje, jej ohodnotíme:
	Jestli nás okamžitě následuje, plete se mezi nohy, vyskakuje a kouše	VD
	Následuje okamžitě, plete se pod nohy, ale nevyskakuje	D
	Následuje pokorně blízko nohy, neplete se pod nohy	N
	Nerozhodně nás následuje, otáčí se do strany	VN
	Vůbec nás nenásleduje a odbíhá pryč	EN

Situace 3.:	Odpověď na nátlak, sevření
Položíme štěně na trávu, koberec, jinou ne tvrdou podložku tlapkami vzhůru, položíme mu ruku s rozevřenými prsty na hruď a mírně přitlačíme na cca 30 až 40 vteřin. Podle toho, jak reaguje, jej hodnotíme:
	Snaží se vehementně uvolnit, kroutí se, živě se brání a snaží se kousat	VD
	Snaží se z této pozice vykroutit, ale nesnaží se chňapat zuby nebo kousat	D
	Snaží se vykroutit, ale po chvíli se zklidní	N
	Nesnaží se uvolnit a snaží se olíznout ruku	VN
	Štěně je zaražené, bez odezvy a vyjadřuje strach	EN

Situace 4.:	Sociální nadvláda člověka
Sedneme si na bobek tak, že na nás nevidí, a začneme štěně hladit od hlavy k ocásku. Podle způsobu, jak reaguje, jej hodnotíme:
	Jestliže se okamžitě otočí k nám, šplhá na nás, kouše a vrtí ocáskem	VD
	Otočí se hned, nechá se hladit, ale neskáče na nás, škrábe packami, nekouše	D
	Štěně zůstane ve stejné pozici, zády k nám, otáčí hlavu, snaží se olíznout ruku	N
	Štěně se samo převrátí na záda a vystaví bříško	VN
	Nereaguje na hlazení a odchází pryč	EN

Situace 5.:	Fyzická nadvláda člověka
Postavíme se opět za štěně, sehneme se, podebereme je oběma rukama sepnutýma pod jeho hrudníkem a bříškem a volné štěně vyzdvihneme asi 30 cm nad zem. Podle toho, jak se v průběhu 30 až 40 vteřin projeví, hodnotíme jeho reakci:
	Úporně s prudkostí se snaží uvolnit, chňape zuby (kouše), vrčí a cení zuby	VD
	Snaží se úporně a prudce uvolnit, ale nekouše, nevrčí	D
	Nejdříve se úporně snaží uvolnit, ale zklidní se a snaží se olíznout ruce	N
	Nesnaží se uvolnit a líže ruce	VN
	Zaražené bez odezvy	EN

Vysvětlivky:

Vyhodnocení:

Máme test za sebou a teď si porovnáme tabulky. Chceme-li psa mírného, učenlivého, neenergického, spíše klidného, pro starší lidi a děti, pak vybereme toho, který má více hodnot N a VN (ne VN a EN !). Chceme-li psa pro hlídání a ochranu, zvolíme takového, který má víc VD a D. Ten pak ale vyžaduje odborný výcvik. Má-li budoucí pes být dobrým průvodcem našich rodinných výletů, společenský a učenlivý, pak by měl mít v testu převahu hodnot D a N. Samozřejmě, že se může stát a štěně nám padne takzvaně do oka a žádný test nás nepřesvědčí. Ale jestli se chceme odpovědně rozhodnout, může nám test pomoci vybrat si to pravé štěně.

Pes a auto, přehřátí psa

Vážení přátelé a milovníci dalmatinů,

právě probíhá doba dovolených a prázdnin. Chtěla bych Vám dát pár rad, jak cestovat s Vaším čtyřnohým kamarádem. Pro dlouholeté, zkušené chovatele - členy klubu, nebude tento článek nic nového, bude jen oživením. Ale máme také mnoho nových členů, kteří tyto rady jistě uvítají.

Pes a auto

Auto se pro nás stalo samozřejmostí a pes, který vše hryže, slintá nebo značí, je opravdovým problémem. Tomu všemu můžeme zabránit, když psovi vůbec nedáme šanci cítit se v autě špatně. Dávejte mladého psa občas do auta a po chvíli zase z auta ven. Za prvé by mládě ještě nemělo skákat a za druhé by se mělo naučit auto opouštět jen na povel, aby se neohrozilo.
Od samého začátku vykažte psovi v autě jeho pevné místo. Ideální je samozřejmě ložná plocha v provedení kombi. Obstarejte si oddělující mříže nebo síť, aby pes nemohl skákat přes sedadla a ohrozit řidiče. Ložný prostor opatřete neklouzavým povrchem. Nemáte-li kombíka, naučte psa lehat na jedno pevné místo na zadním sedadle. V nouzi jej můžete přivázat, aby nespadl dopředu, ovšem ne příliš na krátko, aby se neoběsil. Místo můžeme vyložit novinami, abychom mohli snadno odstranit "případný malér". Vzrušení psi totiž trpí často průjmy.
První jízdy by měly trvat nejvýše pár minut (s výjimkou dopravy od chovatele). Jezděte opatrně, zatáčky berte s citem. Nejezděte nikdy bezprostředně po krmení!!! Jízda autem by vždy měla končit nějakým příjemným zážitkem, jako například procházkou s hrátkami nebo u "řezníka" nějakou pochoutkou za odměnu. Použijte vozidlo i na tu nejkratší vzdálenost k lesu nebo polní cestě, kterou byste šli jinak pěšky. Nepomohou-li všechny snahy a Váš pes nadále zvrací, vyžádejte si od veterináře před cestou uklidňující tablety.  
Nikdy nesmíte zapomenout zaparkovat auto ve stínu (musíme předvídat dráhu slunce) a nechat na štěrbinu otevřená okna. Psi potřebují více kyslíku než lidé, a protože se nemohou potit, již mnoho psů v autě podlehlo. Praktické jsou mřížky, které se přivřou do napolo stočených oken a zajistí dostatečný přívod vzduchu bez toho, aby mohl pes vyskočit nebo cizí člověk sahat do auta.

Přehřátí

Lidé dokáží jen obtížně posoudit situaci psa v létě při vzestupu okolní teploty. Člověk může odložit své oblečení, může se namočit do studené vody a dopřát si studené nápoje. Nezávisle na jeho vědomí reaguje organismus pocením. 
Pes svůj kožich svléknout nemůže a ač je letní srst řidší než zimní, jistou izolaci poskytuje stejně. Zpočátku před teplotou prostředí chrání, když se však tělo prohřeje, brání odchodu tepla z organismu ven. U psa se tak děje méně účinným sáláním, protože pes nemá v kůži potní žlázy a potit se nemůže. Koupel a pití má pes pouze v případě, že mu ji poskytne majitel. A tak mu zbývá hyperventilace - výdej tepla zrychleným dýcháním a odpařováním z otevřené tlamy a vyplazeného jazyka. Pokud u psa přívod tepla neustane nebo se zvíře neochladí, organismus se zhroutí a pes může snadno uhynout.
K přehřátí nemusí dojít pouze při absolutní výši okolní teploty. Pes se prohřeje i při intenzivní svalové námaze v teplotě celkem příznivě, právě pro nedostatečnou možnost zbavit se tepla. Člověk, jak již bylo řečeno, se pohybuje i v jiné rovině než trup psa. Při zemi (venku) je teplota obvykle o několik stupňů vyšší. Pes je tedy v nevýhodě oproti člověku pouhou tělesnou výškou.  
Riziko přehřátí u psa platí zejména při ponechání zvířete v omezeném, uzavřeném prostoru, ať už se jedná o místnost, kotec, box na výstavě, či dokonce o automobil. Pes musí mít k dispozici především dostatek tekutiny, což platí i o cestách. Na výletech za teplého počasí s sebou vozíme láhev vody a misku a přesun čas od času přerušíme, zastavíme a poskytneme psovi možnost napít se, eventuálně mu trochu vody nalijeme na hlavu a hřbet.
V naší zemi tečou potoky a potůčky téměř všude a zvlášť za horkých dnů neváhejme udělat zastávku spojenou s ochlazením psa i za cenu, že mokré zvíře není ideální cestujícím (i tak je lepším než pes v hypertermickém komatu). Preventivně lze instalovat vhodnou stříškou nebo postavit dopravní prostředek na stinné místo. V případě automobilu je však nutné vzít do úvahy, že stín se časem posune a vozidlo se může ocitnout na plném slunci. V automobilu by měl pes zůstat jen v nejnutnějších případech a na nejkratší možnou dobu.
Pes se chladí i kontaktem se studenou podložkou. Proto za horkých dnů vyhledávají zvířata různá zákoutí s kamennou podlahou nebo dlaždicemi a pobývají v průvanu, kterému se jinak důsledně vyhýbají. Nemůžeme-li na cestě psovi poskytnout ochlazení vodou, snažme se alespoň nalézt stinné vlhké místo, např. na okraji lesa a dopřejme tak psovi dostatečný odpočinek. Měřítkem pohody je rychlost psího dechu a ochota podstoupit další transport.

První pomoc při přehřátí

Psa přeneseme do stínu, pokud možno na chladnou podložku. Přes hlavu mu položíme namočený hadr tak, aby mohl dýchat. Břicho a nohy omýváme studenou vodou. Při větším přehřátí nebo již zmíněném hypertermickém kómatu vyhledáme ihned veterinárního lékaře.

Vyhledala a zpracovala:
Zuzana Hejtíková