Klubový zpravodaj 1/99

Úvod

je tu jaro a nová výstavní sezóna už začala. Srdečně Vás zdravím při čtení dalšího čísla našeho Klubového zpravodaje. Než se začtete do nových zpráv, ráda bych Vás upozornila na některé důležité věci.

Součástí tohoto KZ je malá kartička, která nahrazuje stávající klubovou členskou legitimaci a zároveň známku pro rok 1999. V dalších letech budou vydávány vždy nové kartičky s aktuálním rokem.

Jako novinku uvádíme SOS stránku. Zde budou uveřejňovány zdarma žádosti majitelů, kteří se ocitli v náhlých a těžkých zdravotních či životních problémech, o svého dalmatina se nemohou řádně postarat a chtějí ho někam umístit.

Uveřejnění na této stránce předchází projednání s KRK a hlavním poradkyní chovu. Věřím, že nebude zneužívána k umístění odrostlejších štěňat od chovatelů.

Další velmi dobrá zpráva je, že Dalmatin Klub má svou internetovou stránku – informace následuje hned po úvodu.

A nyní prosím:

1. Zájemci o inzerci zasílají text inzerátu společně s kopií útržku o zaplacení částky odpovídající ceně za požadovanou velikost inzerátu zásadně doporučeně a včas (dle uzávěrek uváděných v zápatí vnitřní strany obálky) na adresu redakčního referenta (viz. vnitřní strana obálky). Žádám zájemce o inzerci, kteří zasílají své již zpracované inzeráty na disketě nebo na listu papíru a mají svůj vlastní požadavek na grafickou úpravu, aby si dali záležet. Okopírované obrázky značně znekvalitní další počítačové zpracování a hyzdí Váš inzerát. Přátelé, jedná se o Vaši reklamu.
2. Pokud zasíláte fotografie, které mají být součástí inzerátu - posílejte co nejostřejší a co nejkvalitnější. Tím je míněna i dokumentární kvalita snímku. U psa sedícího nebo rozvaleného na zádech nevynikne stavba těla ani typická hlava.
3. Velmi důležité upozornění týkající se zasílání KZ. Nezapomeňte okamžitě nahlásit změnu své adresy ekonomce klubu. Pokud tak neučiníte, při dalším rozesílání nám počítač vytiskne adresní štítek s Vaší původní adresou a zpravodaj cestuje – mnohdy se k Vám nedostane a ani se nevrátí na adresu klubu.
4. Žádám všechny členy klubu, aby pozorně pročítali klubové zprávy v každém novém čísle, eventuelně se vraceli – pro získání některých informací - ke starším číslům KZ. Zamezí se tím zbytečné korespondenci s jednotlivými poradci chovu, s matrikářkou a ekonomkou klubu.
5. Názory redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem publikovaných článků !!!
6. Uzávěrka dalšího čísla – 2/99 bude 30. 06. 1999.

Příspěvky, které dostanu po tomto termínu, zařadím do následujícího čísla. Pouze v případě urgentních článků vzhledem k termínu, kterého se týkají, učiním výjimku.

Zpráva KRK za rok 1998

1. Zprávu o účetnictví podá ekonom DK ČR p. ing. Daniela Fotrová. KRK je se vším seznámena.
2. V roce 1998 se změnila funkce redaktora Klubového zpravodaje. Byla odvolána p. Obstová a nahrazena p. Rohrbachovou, která svoji práci dle KRK dělá perfektně a i úroveň Zpravodaje se velice zvýšila.
3. Dále byla změněna funkce ekonoma DK ČR. Pan Horák byl odvolán a nahrazen p. ing. D. Fotrovou. Mezi tím tuto funkci vykonával dočasně bývalý předseda klubu p. Janicki, který až po velkých urgencích ze stran p. Fotrové i KRK předal p. Fotrové, bohužel, nekompletní vyúčtování – chybělo celkem =129.624,55,- Kč=, které bylo jmenovaným vybráno z účtu DK ČR a na tuto částku jím nebyly dodány účetní doklady.

   Výbor DK ČR, který byl pověřen Klubovým shromážděním ze dne 29. 11. 1998, řeší spolu s policií další postup – tj. trestní oznámení na p. Janického.

   KRK sleduje postup výboru v této věci.

4. Dále bylo provedeno odvolání p. Janického z funkce předsedy DK ČR na Klubovém shromáždění (29. 11. 1998) a do této funkce byla zvolena p. Mgr. Dagmar Coubalová.
5. KRK provedla kontrolu členské databáze a práce matrikářky DK ČR (podrobně bylo informováno na Klubovém shromáždění 29. 11. 1998) a shledalo ji jako neuspokojivou.

   K práci dalších členů nemá KRK připomínek.

6. Další případ – nemoc a utracení dalmatina Merlin z Lejanců (silná demodekóza) dosud není rozhodnut. Chybí kontrola podmínek chovu p. Jančíka.
7. V roce 1998 výbor uspořádal Klubovou a Speciální výstavu i byl dostatečný počet svodů a bonitací, které probíhaly v různých regionech. Chovatelská činnost byla v průběhu roku řízena chovatelským kolegiem pod vedením hlavní poradkyně chovu p. MUDr. Radany Zachové.
8. Dne 31. 12. 1998 skončil zákaz krytí psem AGIR ZE ZAHRAD ČASU, majitelky p. L. Kotrbové. (Důvodem zákazu bylo krytí feny bez PP.)
9. Paní Chlpíková (chov. st. OD CHLPÍKŮ), které byl pozastaven chov dalmatinů z důvodu špatných chovatelských podmínek, dosud neuvedla vše do pořádku a nepožádala hlavní poradkyni chovu ani KRK o povolení k chovu. Proto pozastavení činnosti v  této chovatelské stanici trvá i nadále. Tento zákaz se nevztahuje na chovného psa VIKING PLUM PUDDING (ve vlastnictví p. Chlpíkové), kterého je možno využít v dalším chovu.

03. 03. 1999

Zuzana Hejtíková

předseda KRK DK ČR

Dalmatin na sněhu

Na tomto setkání proběhla výstava, nazvaná “Severočeský dalmatin”. V odpoledních hodinách pak skládali psíci svoji maturitu (svod a bonitace). Současně probíhal i program pro děti.

Výstavy se zúčastnilo 21 psů a fen s PP i bez něho. Z toho bylo 18 černě tečkovaných a 3 hnědě tečkovaní. Posuzovala MUDr. Radana Zachová. Směle si troufám říci, že výstava byla úspěchem hnědě tečkovaných dalmatinů. Vždyť zvítězili ve psech i fenách.

Titul “Nejkrásnější fena” získala hnědě tečkovaná Joy Tečka z Krkonoš.

Titul “Nejkrásnější pes” obdržel hnědě tečkovaný Dancer Hozu, který se stal i celkovým vítězem výstavy. Pohár nejlepšího si ale Dancer Hozu neodvezl. Majitelé ho věnovali nejhezčí feně, neboť jej sami darovali za firmu “Gallican” do soutěže. Tímto gestem nejen překvapili, ale i zatraktivnili celou výstavu. Velice jim děkuji.

Rovněž chci poděkovat manželům Rozinovým za ceny pro nejlepší z novoborského olovnatého křišťálu.

Každý účastník obdržel malou upomínku, diplom, posudek a stužku. Vítězové tříd dostali slavnostní kokardu, jako i nejlepší pes a fena.

Děti uvítaly cestu za pokladem, na které se do sytosti vyřádily, unavily a umazaly. Bylo milé pozorovat královské dělení zlatých čokoládových mincí.

Dědičnost zbarvení dalmatina

Štěně - řečeno velmi zjednodušeně – zdědí od obou rodičů pro každou vlastnost (znak) jeden gen (vlohu). Pro barvu teček má tedy ve své genetické výbavě dva geny, od otce a matky. Barvu černou způsobuje dominantní gen “B” (dominantní = nadřazený hnědé barvě), barvu hnědou recesivní gen “b” (recesivní = ustupující, podřazený černé barvě). Má-li štěně alespoň jeden gen “B”, je vždy černé právě díky dominantnosti tohoto genu.

Jsou tři možnosti kombinace dvojice těchto genů, které může dalmatin mít – “BB”, “Bb”, “bb”. Štěňata s geny “BB” nebo “Bb” jsou vždy černě tečkovaná. Hnědé může být pouze štěně “bb”. Pokud máme hnědé štěně, bezpečně tedy známe jeho genetickou výbavu. U černého dalmatina od sebe navenek jedinci “BB” a “Bb” nejsou k rozeznání. Jejich genetická výbava se odhalí kontrolním pářením s hnědým partnerem (“bb”) – pokud z takového spojení opakovaně není ani jedno hnědé štěně, jde s největší pravděpodobností o jedince “BB”. Naopak pokud by se v takovém vrhu objevilo alespoň jedno štěně hnědé (“bb”), jde určitě o jedince - rodiče “Bb”.

Jedince, který má oba geny pro určitý znak (zde barvu teček) shodné, tedy “bb” nebo “BB”, nazýváme homozygotem. Heterozygot je potom jedinec, který má každý gen pro jeden znak jiný, tedy “Bb” – je černý, štěpitelný na hnědou. Štěpitelnost je schopnost předat potomstvu vlastnost, kterou daný jedinec navenek nevykazuje (v tomto případě černý rodič “Bb”, který může s určitými partnery dávat hnědá štěňata).

Všechny možnosti výsledků křížení rodičů s různou genetickou výbavou vykazuje tabulka, ve které písmena vně představují geny pro barvu teček rodičů, např. nahoře dva geny otce a vlevo od tabulky dva geny matky. Protože štěně dostane od každého rodiče pouze jeden, znázorňují políčka uvnitř všechny možné kombinace těchto rodičovských genů. Každé políčko znázorňuje přibližně cca 25% štěňat ze spojení uvedených rodičů.

1. rodiče BB a BB, čili oba černí homozygoti. Všechna štěňata budou černí homozygoti BB.
2. rodiče BB a Bb, čili oba černí, jeden z nich štěpitelný. Všechna štěňata budou

   černá, z toho přibližně 50% štěpitelných Bb, 50% homozygotů BB (od sebe je

   nerozeznáme).

3. oba rodiče černí, štěpitelní Bb a Bb. Ve vrhu bude cca 75% štěňat černých, z toho cca 25% černí homozygoti BB a 50% černí štěpitelní Bb, cca 25% štěňat bude hnědých bb.
4. jeden rodič černý homozygot BB, druhý hnědý bb. Všechna štěňata budou určitě štěpitelní černí heterozygoti Bb.
5. jeden rodič černý štěpitelný Bb, druhý hnědý bb. Cca 50% štěňat budou černí štěpitelní Bb, 50% hnědí bb.
6. oba rodiče hnědí bb, všechna štěňata budou určitě hnědá bb.

Jak jste si možná všimli, slůvko “určitě” se vyskytuje pouze u případů 1, 4, 6. Je to proto, že přírodou nelze vždy vyjádřit matematicky, zkrátka v určitých případech si udělá co chce a chovatel je překvapený – tam, kde v případech 3, 5 očekává určitý počet hnědých štěňat, je vše trochu jinak. Tam, kde by měla být hnědá štěňata není žádné nebo větší počet, než je zde uvedeno. Důvodem je fakt, že tabulka v případech 2, 3, 5 popisuje pouze pravděpodobnou možnost. Aby se počet různých typů štěňat v těchto případech skutečně přiblížil uvedeným procentům, musel by být štěňat velký počet.

V praxi to znamená, že si chovatel feny se známou genetickou výbavou může jaksi dopředu určit, jaké přibližně chce mít procento hnědých štěňat a tomu přizpůsobit výběr krycího psa (u něho samozřejmě musí znát gen. Výbavu také). Výjimkou je majitel černé feny “BB”, která hnědá štěňata nebude mít nikdy se žádným psem, ani s hnědým psem. Tabulka také vysvětluje, proč dva hnědí rodiče nemohou mít černé štěně – nemohou dávat gen “B”, který sami nemají.

Yveta Holatová

Albišáková

Jsme moc rádi, že ji máme, i když jsem vlastně DALMATINA nechtěla.

Eva Razímová, chovatelská stanice "DALMERA"

Chovatelská stanice dalmatinů "Vetřelec"

Ladislava Kotrbová
chovatelská stanice "Vetřelec"

Dopis redakci …

“Tak nám vytunelovali Dalmatin Klub, paní Müllerová”, řekl jsem své ženě po přečtení Zpravodaje č. 4/98.

Ono to ani nemohlo dopadnout jinak. Výbor, který toleruje svému předsedovi to, co jsem se dočetl o přístupu p. Janického k hospodaření s financemi, může dopadnout jen špatně. Kdyby býval předseda chtěl mít pořádek, což byla jistě jeho povinnost, nemohl by být současně pokladníkem a mít hotovost přes 50 tisíc korun. Nikdo nic nevěděl, netušil? Výbor má být výbor a ti vybraní se musí všichni starat, aby to šlapalo. Šlendrián je šlendriánem všech členů bývalého výboru. Je normální přijímat “abdikaci” někoho, kdo měl být vyražen s plnou parádou?

Vážím si každého, kdo svůj volný čas dokáže věnovat rozvoji chovu našeho plemene. Co ale s lidmi, kteří i rámec klubu dokáží zneužít? Doporučuji důslednost v dodržování pravidel, řádů, stanov a hlavně slušnosti. Na příklad na výstavě či svodu: když je předepsána veterinární prohlídka, musí ji, proboha, někdo zkontrolovat! Když pes na vodítku, tak na vodítku! Tady není o čem diskutovat! Malé příčiny stály vždy na počátku velkých zmatků.

Moje první dalmatinka přišla na svět v r. 1977. Od té doby jiného psa než dalmatina nechceme. My zasvěcení všichni víme proč. My si ve svém zpravodaji nemusíme naše plemeno vychvalovat. Asi bychom reklamu měli cílit do jiných časopisů. Asi by bylo pěkné, kdyby naši dalmatinové oživovali snímky objektů nabízených realitními kancelářemi. Nebo by mohl mít například Dominik Hašek smečku dalmatinů? To by byla reklama!

Sám bych ve Zpravodaji uvítal více statistiky, úspěšnost chovatelských stanic, počty odchovů, nejvíce se vyskytující vady, názory poradců chovu, je-li nebo není chybou, že dalmatini jsou zřetelně vyšší než na počátku chovu u nás. Prostě, abych se mohl ke Zpravodaji vracet i po létech.

Přeji nám všem mnoho úspěchů, děkuji každému, kdo pro naše plemeno nezištně pracuje. Snad by nebylo plýtvání místem, kdybychom ve Zpravodaji poznali tváře odvážlivců, stojících v čele klubu. Úplně nejvíce by mne potěšilo, kdyby na prestižní výstavě, kde se ve finále sejdou naprosto vyrovnaní jedinci, byl nakonec první “Punťa z Velké Prkenné Lhoty” před psíkem prezidenta klubu “Janis von Prkenitzki” a po výstavě se všichni majitelé a chovatelé sešli na pivu, pogratulovali si navzájem a byli šťastni, že jsou členy takového ušlechtilého spolku, že nemusí ani vstupovat do politických stran, protože jsou dostatečně tímto členstvím obohaceni a lidé nám začnou závidět i paní prezidentová s panem prezidentem si nechají darovat několik dalmatinců a pan Pištěk nabídne hradní stráži puntíkaté psí dečky.

Na to vše se těší

Luděk Píša (756), Poděbrady

Cena versus hodnota

Za komunistů, před několikanásobným zdražením všeho, stávalo štěně dalmatina 1,5 až 3 tisíce Kč. V posledních letech se cena pohybovala různě – obvykle od 4 do 12ti tisíc. Téměř každý rok jsem odchovala jeden vrh, takže ceny jsem sledovala. Dřív jsem občas narazila na inzerát, kde prodávali štěňata s PP třeba i za 2 tisíce, ale považovala jsem takové chovatele za zoufalce, kteří se pustí do něčeho, o čem nemají ani páru a po zjištění, že není vše růžové a nikdo jim nepomůže, se prostě snaží puntíkaté přítěže hlavně co nejrychleji zbavit.

Avšak situace, která se vyvinula během posledních několika měsíců, možná roku, mě přiměla upozornit na její vážnost a apelovat na (i potenciální) chovatele. V tomto období totiž klesla cena u mnoha chovatelů, dokonce i – a to mne šokovalo – u některých poradců chovu, na 3 i 2 tisíce korun!

Lidi, proč takhle snižujete hodnotu dalmatina? Vždyť to není k užitku ani Vám! Je nutné chovat skutečně za každou cenu?

Vždyť tato situace není nová, je minimálně 2 roky známá. Štěňata jdou na odbyt špatně, a tak snad každý průměrně vzdělaný člověk přijde na to, že je může mít doma i několik měsíců! Je to risk, s nímž je nutné počítat. A je podle mě amorální, v touze co nejrychleji prodat, snížit cenu a tím i hodnotu štěněte hluboko pod práh únosnosti.

Když jsem před 15ti lety začínala s dalmatiny, udělala jsem takovou chybu jen jednou. Snížila jsem hodnotu pod průměr, ovšem z toho důvodu, že jsem si naivně řekla – vrh je početný, nebudu na nich vydělávat. Čtyři štěňata cestovala z ruky do ruky, až ke třetím majitelům! Každý nemá tu morálku a pocit zodpovědnosti za koupené zvíře. Když je za babku, nemá pro něho hodnotu!

A dnes, přátelé, jsou i boty na jednu sezónu dražší než pes, kterého pouštíte do světa a by být u svého majitele třeba 10 let! Tak málo si ho vážíte?

Mále se to bojím napsat, protože už slyším hlasy “je tržní hospodářství, každý může prodávat za co chce”, ale jestliže klub určitým způsobem garantuje úroveň chovu dalmatina, neměl by stanovit, v zájmu zachování jeho hodnoty, alespoň minimální cenu štěněte?

Uvítám diskusi i reakce povolaných.

Vladimíra Cermanová

Dalmatin a lovecké zkoušky

děkuji za články o loveckých zkouškách s dalmatinem. Prosím, aby jste v článcích o pracovní využitelnosti dalmatina pokračovali a to nejen o loveckém, ale i všestranném výcviku. (Možná by se mohl každý rok pořádat tábor dalmatinů spojený s výcvikem.) Myslím, že by to mohlo pomoci mnohým začínajícím chovatelům.

Arny byl můj první pes. Doslova jsem uprosila rodiče, aby mi ho dovolili po složité operaci páteře. Myslím si, že toho vůbec nelitují, i když nikdy předtím psa nechtěli. Když bylo Arnymu 1/2 roku, začali jsme chodit na cvičák. Tam jsem se poprvé setkala s názorem, že dalmatin je hloupý pes a setkávám se s ním stále. Moc mě to mrzí, protože si myslím, že to není pravda. Toto plemeno mi imponuje (mnozí to nechápou) právě svými schopnostmi být cvičen v jakémkoliv druhu výcviku. Ať už sportovním, loveckém, agility či jiném.

Na druhé straně mě těší chvála ostatních pejskařů, že Arny je nejlépe vycvičený dalmatin široko daleko. Já si to nemyslím a jsem si vědoma, že jsem udělala při výcviku nějaké chyby. Možná by mi mohl někdo poradit, kde jsem chybu udělala. U Arnyho ji již asi nenapravím, mohu se jí vyhnout u dalšího dalmatina, kterého budu mít.

Arnymu je pět let. Je to klidný, vyrovnaný a přátelský pes ke štěňatům, fenkám, lidem a hlavně dětem (je používaný pro canisterapii, navštěvuje již více než rok speciální školu pro děti s více vadami u nás ve městě, jezdíme s nimi na tábory apod.). Co mne velice mrzí je, že je to výrazně dominantní pes, který se nesnese s jinými psy, pokud je nezná od štěněte. V případě, že uvidí jiného samce, ztuhne v typické poloze a já si ho buď přivolám nebo chytnu. Větší problém je, pokračuje-li dotyčný pes v chůzi až k němu - to se potom popere. Když ho držím – výhružně a silně vrčí. Nejsem si vědoma, kde jsem udělala chybu. Od štěněte se mohl stýkat a hrát si se všemi psy, které jsme potkávali, ven chodíme na 3-6 hodin denně – převážně do lesa. Přesto ve věku 1 roku se začal prát. Nepomáhají žádné tresty.

Může to být vina toho, že když jsme začali chodit na cvičiště, dávali mu ostatní psi najevo, že jsou tam dřív tím, že se na něj vrhli?

Předem velmi děkuji za případné rady.

Arny má složeny zkoušky ZM, ZOP, ZPU1 a BZ – I.cena. (Pozn. redakce -průběh této zkoušky si můžete přečíst v dalším článku.) Zkoušky jsme skládali na

popud článků uváděných ve zpravodaji a budeme v nich pokračovat.

Ahoj a mnoho výstavních úspěchů přejí Arny a Monika Pelíšková

Účastnili jsme se barvářských zkoušek malých plemen, konaných v srpnu MS v Pavlínově. I s námi se zúčastnilo zkoušek 12 psů (1 jagdterriér, 1 border terriér, 1 manchesterský terriér, 1 velschspringer spaniel, 1 dalmatin, 1 křepelák a 6 jezevčíků).

Před zkouškami jsme se zúčastnili canisterapeutického tábora, v jehož závěru namalovaly děti Arnymu modré a červené tečky. Každý si může představit, jak jsme na myslivce mohli zapůsobit, když jsme v den zkoušek dorazili. Padl i názor, že zbytečně zabíráme místo jiným, pravděpodobně úspěšnějším než my. Přes trošku rozpačitý začátek byly zkoušky zahájeny. Proběhlo losování čísel a rozlosování do skupin. My jsme si vylosovali č.3.

Barvářské zkoušky mají jen “čtyři” disciplíny a to chůzi u nohy na vodítku, odložení (na vodítku či volně), následování (na vodítku či volně) a stopu (barvu – minim. 12 hodin starou). V průběhu první disciplíny jsem byla velmi nervózní, což se podepsalo na výkonu, přes to jsme obdrželi známku 4. To však nic neznamenalo, neboť to byl teprve začátek. Po té následovalo odložení, které jsme k údivu rozhodčích prováděli na volno. I zde jsme přes drobné zaváhání (Arny se posadil) obdrželi známku 4. Po skončení odložení ke mně s velkým zájmem přistoupil rozhodčí s dotazem, jak Arny dělá barvu. Po odpovědi, že dělá, ale že jsem si ji vždy kapala sama, byl značně skeptický. Na odložení vypadli dva jezevčíci, kteří vstali a odešli ke svým vůdcům.

Jako třetí probíhalo následování, u kterého probíhá střelba. I zde jsme měli drobné problémy, neboť jsme nemohli sehnat žádného ochotného střelce. Přes to jsme provedli dokonale, opět za 4. To už byly na řadě barvy a my jsme čelili zvědavým pohledům. Všichni byli zvědavý, jak dalmatin obstojí. I já byla velice napjatá, ale Arny ukázal všem, že dalmatin může být plnohodnotný lovecký pes. Přes to, že mrtvou srnku viděl poprvé v den zkoušek, prošel barvu velmi dobře. Bohužel jednou sešel a byl hodnocen známkou 3. Přes to rozhodčí nešetřili chválou nad prací dalmatina a co mne velmi potěšilo a nad prací vůdce.

Arny skončil na 4. místě ze dvanácti psů a to v I. ceně (4 psi – I. c., 4 psi II.c., 2 psi III.c. a dva neuspěli).

Myslím si, že se jedná o výborný výsledek a protože podobných psů stále přibývá, možná by stálo za to pouvažovat o tom, zda by nebylo možné pořádat speciální zkoušky pro dalmatiny.

S pozdravem Arny a jeho panička Monika Pelíšková

přednášky pro začínající chovatele a majitele dalmatinů:

• něco o plemeni
• chovatelství
• všestranný výcvik a upotřebení dalmatina
• praktické ukázky
• vyzkoušení cviků s vlastním pejskem a diskuse

SOS dalmatin zadarmo

Výzva

Vzhledem k tomu, že jsme během roku 1998 museli narychlo řešit větší počet umístění již odrostlých i dospělých dalmatinů a dalmatinek, ať již od jejich nezodpovědných majitelů nebo i z vážných důvodů (např. těžká nemoc, finanční problémy, nedostatek času nebo odchod do domova důchodců), prosím, ať se mi přihlásí ti, kteří by mohli v takovémto případě a byli ochotni poskytnout dočasný azyl těmto dalmatinům, než pro ně najdeme nové a vhodné majitele.

Chci poděkovat všem, kteří až doposud pomáhali s umístěním těchto dalmatinů.

Jedná se o dalmatiny v náhlém ohrožení a je potřeba tuto situaci řešit. Svůj případný zájem nahlaste na moji adresu nebo na adresu hlavní poradkyně chovu.

Předem všem dobrým lidem děkuji.

Zuzana Hejtíková

Rezlerova 292

109 00 Praha 10

tel.: 02/ 78 69 613