1.) předsedkyně dalmatin klubu:

Zdravím tímto všechny příznivce puntíků, Vás všechny, kteří právě držíte v ruce KONEČNĚ další číslo Zpravodaje. Vůbec nikoho z výboru netěšila ta dlouhá prodleva, nicméně stalo se a tak se na nás nezlobte. Máme za sebou období dost náročné, proložené navíc stále vyjednáváním se soudy okolo kauzy pana Janického (soudní líčení proběhne 7.7.2004 - jak rychle pracuje naše soudnictví…). Také výstavní sezóna nás časově i fyzicky vyčerpávala, na druhou stranu nutno říci, že byla celkově pro české odchovy velmi úspěšná. Podrobnosti v dalším Zpravodaji - je toho skutečně mnoho. Klubová a Speciální výstava ale zorganizována byla a také svody a bonitace proběhly. Výsledky těchto akcí budou zveřejněny po zpracování. Informace na webových stránkách jsou průběžně doplňovány, maily  a vzkazy v návštěvní knize jsou zodpovídány. Pokud by někdo z Vás ale chtěl výboru v jeho činnosti nabídnout pomocnou ruku, dejte vědět. Lidí na práci je stále málo a klub také nemá v současné době nijak závratný počet členů. Expanze dalmatinů pominula, na vrcholu obliby jsou momentálně zcela jiná plemena a tak klubu věrni dnes zůstali většinou jen skalní obdivovatelé puntíků. Přeji tedy Vám všem, co máte dalmatiny téměř jako diagnózu, hodně radosti právě z nich, výboru pevné nervy  nejen v kauze Janicki a nám všem, aby všechno bylo tak, jak má být.

Mgr. Dagmar Coubalová, předsedkyně DK ČR

2.) redakční referentky a členky redakční rady:

Vážení chovatelé, majitelé a milovníci puntíků!
Po delší odmlce se Vám dostává do rukou nové vydání Zpravodaje. Neznám a proto nemohu vysvětlit důvody dlouhé mezery, spíše chci nastínit, jak by mohla vypadat budoucnost. Je jasné, že bez informovanosti členské základny nemůže klub dobře fungovat a kritika z Vašich řad byla oprávněná. Proto jsme se rozhodly /Irena a Yveta/ zkusit navázat na Ireniny zkušenosti s vydáváním Zpravodaje v minulosti a "rozjet to" znovu.
Ráda bych jen podotkla, že kritizovat je velmi snadné, ale je jen málo těch, kteří jsou ochotní ve svém volném čase a samozřejmě bez jakékoliv finanční odměny pomoci a na vydávání Zpravodaje se podílet! A práce to může být, věřte, nevděčná; přes všechnu snahu se nezavděčíte všem (ani by to nebylo žádoucí) a vždycky bude někdo, komu se určité věci prostě líbit nebudou.
Proto bych chtěla apelovat na všechny členy klubu, kteří by měli chuť přispívat svými články (odbornými nebo třeba jen veselými rodinnými příhodami s dalmatiny) - posílejte! Abychom nebyly podezřívány, že je všechno jaksi jen "podle našeho gusta". To bychom opravdu nerady. Zatím ale nebylo příliš kde brát. Toto je zkušební číslo, obsahující texty  od osob spolupracujících a ze zásob. Do budoucna bychom opravdu uvítaly Vaše náměty a nápady. Jen pište!
Co se nás týče, nabízíme do dalšího čísla např. možnost prezentace Vašich pejsků, chceme se pravidelně věnovat chovatelství, zdraví, anatomii, genetice, zveřejňovat samozřejmě výsledky bonitací a výstav. Určitě se hodí i články pro nové  dalmatinkáře, nad kterými se ti zkušení třeba shovívavě usmějí, ale pro začátečníky mohou být přínosné. Mám v plánu oslovit některé přední evropské chov. stanice, zda by byli chovatelé ochotní napsat pro nás pár řádků, jak začínali apod. Zrovna tak by bylo zajímavé zavzpomínat na některé z českých dalmatinů, kteří ovlivnili nejvíce náš chov. Ozve se někdo z jejich majitelů? Prostě, plánů je dost. Za každý podnětný nápad, pomoc, příspěvek budeme vděčné.

Yveta Holatová, členka redakč. rady

A nyní prosíme:

1.       Zájemci o inzerci zasílají text inzerátu společně s kopií útržku o zaplacení částky odpovídající ceně za požadovanou velikost inzerátu zásadně doporučeně a včas (dle uzávěrek uváděných v zápatí vnitřní strany obálky) na adresu redakčního referenta (viz. vnitřní strana obálky). Ideální a nesporně rychlejší by však bylo zasílat texty s fotografiemi a kopií dokladu o zaplacení přes internet na e-mailovou adresu (viz.vnitřní strana desek). Prosíme zájemce o inzerci, kteří zašlou své již zpracované inzeráty na CD, disketě nebo i na listu papíru a mají svůj vlastní požadavek na grafickou úpravu, aby si dali záležet. Okopírované obrázky značně znekvalitní další počítačové zpracování a hyzdí Váš inzerát.
Přátelé, jedná se o Vaši reklamu!
2.       Pokud zasíláte fotografie, které mají být součástí inzerátu - posílejte co nejostřejší a co nejkvalitnější a pes by měl být v ideálním postoji. Tím je míněna i dokumentární kvalita snímku. U psa sedícího nebo rozvaleného na zádech nevynikne stavba těla ani typická hlava.
3.       Velmi důležité upozornění týkající se zasílání KZ. Nezapomeňte okamžitě nahlásit změnu své adresy matrikářce klubu. Pokud tak neučiníte, při dalším rozesílání nám počítač vytiskne adresní štítek s Vaší původní adresou a zpravodaj cestuje – mnohdy  se k Vám nedostane a ani se nevrátí na adresu klubu.
4.       Názory redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem publikovaných článků !!!
5.       Uzávěrka dalšího čísla – 2/2004 bude
Příspěvky, které budou zaslány po tomto termínu, zařadíme do následujícího čísla. Pouze v případě urgentních článků, vzhledem k termínu, kterého se týkají, bude učiněna výjimka.

 Irena Rohrbachová, redakč.referent

3.) matrikářky a pokladní

Členské příspěvky
Členské příspěvky uhraďte, prosím, přiloženou složenkou  DK ČR nebo BIANKO SLOŽENKOU a také je možné vložit peníze přímou platbou na účet DK, který je uveden na vnitřní straně obálky Zpravodaje. Nezapomeňte uvést variabilní symbol, který je shodný s Vaším číslem na členské průkazce. Pokud Vám v loňském roce průkazka nedošla, obraťte se na p. Alici Horákovou (adresa viz.vnitřní strana obálky), která Vám ji opětovně zašle. 

Alice Horáková, matrikář a pokladník DK ČR

4.) členů výboru

a) R O Č E N K A  DALMATIN KLUBU ČR

Vážení členové Dalmatin klubu ČR,
vzhledem k tomu, že téměř dva roky nevyšel Zpravodaj, rozhodly jsme se udělat z dalšího čísla jakousi ročenku, ve které uveřejníme kromě jiného zdarma základní informace o Vašich dalmatinech. Myslíme si, že by každý rád věděl o úspěších, kterých dosáhli členové DK se svými dalmatiny jak na výstavách, tak i co se týče výcviku. Možnost klasické inzerce samozřejmě zůstává.
Informace, které budou v Ročence uveřejněny zdarma:
1.       Jméno psa + chovatelské stanice, ze které pochází
2.       Datum narození
3.       Otec
4.       Matka
5.       Chovatel
6.       Majitel (adresa)
7.       Výstavní ocenění (jakékoliv)
8.       Zkoušky (jakékoliv)

Členové, jejichž dalmatin ještě nezískal žádné výstavní ocenění ani nesložil zkoušku, mohou poslat vyplněný 1. až 6. bod. (Nezapomeňte na žádný údaj, aby informace o vašem pejskovi byly kompletní!).
Za poplatek 50,-Kč bude otištěna fotografie Vašeho psa o velikosti 4x3cm.

(Pokud budete ale chtít inzerovat u feny zároveň vrh nebo svého psa jako krycího s více údaji, než je uvedeno výše, bude se jednat  o klasickou placenou inzerci!)
V případě zájmu o uveřejnění fotografie v Ročence zašlete, prosím, zároveň s informacemi o pejskovi a fotem i kopii dokladu o zaplacení 50,- Kč (Bez tohoto dokladu by nemohla být zveřejněna.) na účet Dalmatin klubu (viz.informace o platbách na vnitřní straně obálky, variabilní symbol při platbě: 888.)
Fotografie psa v ideálním postoji a informace můžete posílat i mailem (je to jednodušší) na adresu: YvetaHolatova@seznam.cz, foto nejlépe v jpg formátu. Je ale opět potřebné dokladovat zaplacení za případnou fotografii.

Poštou zasílejte informace na adresu:
Yveta Holatová, Na Převráti 248, 512 06 Benešov u Semil
(Případné dotazy je možné vyřídit telefonicky na číslech 605 785 580 nebo 481 621 984.)

Věříme, že Vám tato nabídka udělá radost a budeme se těšit na Vaše příspěvky.

Výbor DK

b) Nejlepší pes a fena roku 2003

Otevíráme letos II. Ročník soutěže o „Nejlepšího psa a fenu roku 2003“. Do soutěže budou zahrnuti všichni jedinci plemene dalmatin, jejichž majitelé (členové DK), zašlou fotokopii PP a jednotlivých posudků z výstav. Nejnižší bodové ohodnocení má známka VÝBORNÁ bez pořadí, velmi dobrá se nebude hodnotit.
Přesná tabulka bude otištěna v příštím Zpravodaji.
Kopie posudků zasílejte již nyní na adresu: Alice Horáková, Heřmanova 7, 170 00 Praha 7.

c) Webové stránky Dalmatin klubu ČR

Vážení přátelé,
Od roku 1999 má Dalmatin Klub svoji internetovou stránku, která je přístupná všem  (tedy i nečlenům klubu). Můžete zde najít všeobecné informace (složení výboru klubu, adresy na poradce chovu, termíny výstav a bonitací, výše poplatků v DK, atd.), ale jsou zde i k nahlédnutí všechny zpravodaje vydané v předchozích letech. Další rubrikou jsou Vaše ohlasy a připomínky, návštěvní kniha a inzerce.
Máte-li přístup na Internet, současná adresa internetové stránky Dalmatin Klubu zní:

http://www.mujweb.cz/www/dalmatin.klub.cz

e-mail: dalmatinklub@atlas.cz

Ráda bych touto cestou jménem výboru DK poděkovala slečně Kateřině Burešové za tvorbu našich webových stránek.
Obsah klubových stránek je pravidelně aktualizován a každý člen zde může bezplatně umístit inzerci, fotografie svých dalmatinů a také zde může napsat vzkaz do rubriky Návštěvní kniha, který se ihned zobrazí na webových stránkách.
Velmi ráda bych zdůraznila, že sl. Katka Burešová funkci webmastera vykonává bezúplatně.

Alice Horáková

d) Informace o změně ....... ........podmínky pro zařazení dalmatina do třídy pracovní

Od 1.1.2004 upravil Dalmatin klub ČR podmínky pro přihlášení dalmatina do třídy pracovní na klubové nebo speciální výstavě dalmatinů. Může se přihlásit každý pes, který má složenou jakoukoli zkoušku, která je v ČR oficiálně uznaná - například BH(zk. doprovodného psa), SchH1-3 , ZM, ZVV1-3, ZOP, ZPU1-2, záchranářské zk.(ZZZ, ZZP, ZLP, ZVP, ZTV, atd.), agility(SA, MA, LA, Jumping) a canisterapeutické zkoušky. Na ostatní typy výstav - OV, KV, NV, musí mít dalmatin pro třídu pracovní vystaven Certifikát od ČMMJ, který získá pouze pokud složí lovecké zkoušky např. BZH(barvářské zkoušky honičů), BZ(barvářské zkoušky), LZ(lesní zkoušky) atd.

Za výbor DK, Alice Horáková, matrikář a pokladník.

Na Světové výstavě psů „Dortmund 2003“ získala titul Světový vítěz česká hnědě tečkovaná fena Ich. Emily Brown Raul (doma Timča), (Social Souchong of Dalbury´s Clan x Spotnik Special Selection)! Je to poprvé v historii chovu dalmatinů v České republice, tedy od roku 1974. Titul jsme získali postupem ze třídy otevřené, kam bylo hlášeno 56 nádherných fen - všechny z prestižních evropských chovatelských stanic. Fena sama pochází z chovatelské stanice „RAUL“ paní Mgr.Malovičové (Čapkové), jejíž odchovy v posledních letech zaznamenávají na výstavních polích výrazné úspěchy a ona sama je také spolumajitelkou feny.

Dalším úspěchem bylo získání titulu „Vítěz východní a střední Evropy“ na MVP v Brně a titul „Evropská vítězka“, který Timča získala na podzim v Bratislavě.

Tím splnila další šampionát a v současné době máme úplně všechno, co si může majitel i chovatel, posedlý výstavami, přát. Všechny tyto úspěchy uvedeme v příštím zpravodaji v přehledu, za držené palečky stále všem děkujeme.

Dalším velmi výrazným úspěchem na Evropské výstavě „Bratislava 2003“ bylo získání hned dvou titulů „Evropský vítěz mladých“ – pro psa i fenu. Tituly obdrželi sourozenci Bad a Mad Serbian Surprise in Raul a Bad a Mad Serbian Beauty in Raul (T-Cart Made By Love x Spotnik Special Selection), oba z chovatelské stanice „Bad a Mad „ pana Maloviče.

Na MVP „Lipsko 2003“ získal k radosti všech titul „Nejlepší veterán Lipsko 2003“ hnědě tečkovaný pes „Djust a Clown Of Dalburyś Clan“ (Timanka´s Almost a Clown X Dainty Djeany of Dalbury´s Clan) alias Danny.

Mgr. Dagmar Coubalová (Emily) +Alice Horáková (Danny)

V seriálu se pokusíme provést Vás tělesnou stavbou dalmatina pro (alespoň částečné) pochopení utváření jeho tělesného vzhledu.
Jako plemeno působí dalmatin velmi atraktivně a nápadně díky svému nezaměnitelnému tečkování v čistě bílé srsti. Také jako samostatný a jedinečný má své charakteristiky, pro které se od jiných plemen psů liší.
Proto byl sestaven standard ideálního jedince plemene dalmatin FCI č.153, který byl 14.04.1999 upraven a podle kterého se posuzuje na dnešních výstavách. (Je ovšem věcí vkusu každého rozhodčího, jaký dalmatin v danou chvíli odpovídá, tedy připodobňuje se, nejvíce plemennému standardu ideálního jedince. )
Standardem se také řídí náhled na dalmatina jako chovného jedince. „Odchylky“ od standardu zde budeme uvádět. Neznamená však, že jedinec s „odchylkami“ není vhodný pro chov. Nebo viděli jste někdy něco absolutně dokonalého?????? V 1.části budeme hovořit o dalmatinově chrupu, jak se na něj dívá standard a jaká jsou kritéria pro zařazení dalmatina pro využití v chovu Dalmatin klubu ČR.

Klasifikace FCI: Skupina 6: Honiči a barváři, Sekce 3 (příbuzná plemena bez pracovní zkoušky).
Užití: Doprovodný a rodinný pes. Je všestranně využitelný a vhodný k výcviku (např. doprovodný pes, rodinný pes, k výcviku loveckému, služebnímu i jako sanitární pes - Canisterapie).
Celková charakteristika: Nápadně tečkovaný, silný, svalnatý a živý pes. Je symetrický ve svých tvarech, bez hrubosti a těžkopádnosti a schopný pohybovat se s velkou vytrvalostí.

Část první – Chrup

Standard dalmatina o chrupu říká: Čelisti silné s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, tj. řezáky horní překrývají řezáky dolní a jsou vsazeny kolmo v čelisti. Žádoucí je kompletní soubor 42 zubů /ve shodě se zubním vzorcem/. Zuby mají správné proporce a jsou bílé.
Vady vyřazující z chovu: Plotna, monokl, trojbarevnost, citrónové zbarvení (citrónové nebo bronzové zbarvení), modré a břízově bílé oči, zjevný předkus a podkus, hluchota, entropium, ektropium, výrazně bojácné a agresivní chování.

Pro využití jedinců s oligodontií v chovu byla v roce 2000 odsouhlasena výborem Dalmatin klubu ČR možnost zařazení do chovu psů s chybějícími premoláry a moláry (vyjma P1 a M3 - u těchto zůstávají podmínky původní) ohodnocených známkou výborný (V) nebo velmi dobrý (VD) na klubové nebo speciální výstavě Dalmatin klubu ČR a audiometricky vyšetřeným sluchem s výsledkem oboustranně slyšící - tyto dokumenty musí být ověřeny pověřenou osobou Dalmatin klubu ČR.

Pod pojmem chrup psa označujeme soubor zubů jedince. Jeho popis je součástí hodnocení exteriéru jedince. Chrup má velký význam ve výživě a pracovním využití jedince.

Horní čelist

I Řezáky (dentes incisivi) jsou uložené v mezičelistních kostech v horní a dolní   čelisti vždy po šesti (3 a 3). Řezáky horní čelisti jsou větší než řezáky dolní čelisti.   (I1,I2,I3)

C Špičáky (dentes canini) jsou nejdelší zuby psa s hlubokým a dlouhým kořenem, v horní a dolní čelisti vždy po dvou. Špičáky horní čelisti jsou při zavřené mordě psa zařazeny za špičáky dolní čelisti. Jsou kuželovitého tvaru, po stranách jsou mírně zploštěné. (C)

P Třeňové zuby - premoláry (dentes praemolares) následují za špičáky, v horní a dolní čelisti vždy po osmi (4 a 4). Dlouholebá plemena mají mezi třeňovými zuby pravidelné mezery. (P1,P2,P3,P4)

M Stoličky - moláry (dentes molares) jsou postavené těsně vedle sebe a jejich počet je rozdílný v horní čtyři (2 a 2) a dolní šest (3 a 3) čelisti. (M1,M2 v M1,M2,M3 v dolních čelistech)

Zuby

Chrup dospělého psa se skládá ze 42 zubů. Svými kořeny jsou pevně zakotvené v zubních lůžkách čelistí.
Štěňata se rodí bez zubů a až ve věku 3-4 týdnů jim začínají z horní a dolní čelisti vyrůstat mléčné špičáky. Mléčné zuby jsou drobnější, jednoduché stavby a jejich funkčnost je několik týdnů. Do věku asi dvou měsíců štěňat tvoří mléčné zuby ucelenou řadu v počtu 28. Mléčné zuby se v důsledku postupného vstřebávání zubních kořenu začnou hýbat a později vypadávat v pořadí přibližném jak vyrůstaly.
Výměna mléčných zubů za trvalé začíná přibližně v 3 až 5 měsíci věku štěněte, přičemž jako první trvalé zuby vyrůstají řezáky, za nimi následují špičáky, třeňové zuby a stoličky.
Opotřebování zubů není rovnoměrné a závisí od více činitelů (způsob krmení, složení stravy, plemenná příslušnost, odolnost zubů). Velikost, tvar, postavení a výměna jednotlivých zubů, nebo celého chrupu je individuální.

Oligodontie - chudozubost, pokud má jedinec méně než 42 zubů
Polyodontie (hyperdontie) - nadpočetnost zubů, pokud má jedinec více než 42 zubů

Skus

Předkus dolní čelisti - -pokud je dolní čelist delší než horní čelist
Podkus dolní čelisti - -pokud je dolní čelist kratší než horní, tak že mezi  řadou dolních a horních řezáků je mezera
Klešťový skus - -pokud řezáky dosedají na sebe svými řeznými hranami.
Nůžkový skus - -pokud řada horních řezáků překrývá dolní řezáky tak, že se dolní řezáky dotýkají vnitřních ploch  horných řezáků.

Vy, kdož máte možnost přístupu na internet, jste jistě v létě 2003 zaznamenali v návštěvní knize webových stránek Dalmatin klubu ČR zajímavý dotaz od Hanky ze dne 27. 8. 2003 (21:19) ve znění:
Proč nejsou v Inzerci také Dalmatinky ke krytí ?
Na většinu takto specifických dotazů by měl nebo mohl odpovědět někdo, kdo se chovem zaobírá poněkud hlouběji a na odborné úrovni. Než se tak stalo, zareagoval(a) svojí odpovědí utajený(á) pisatel(ka). Druhý den se na tuto otázku objevilo v návštěvní knize webstránek DK ČR hned několik vysvětlení v jednom od „DALMINKY“ (?):

Dalminka
28. 8. 2003 (15:40)

Proč nejsou na webu DK ČR dalmatinky ke krytí?
1.Protože...          majitel feny si vybírá sám psa, aby zhodnotil genetický potenciál obou rodičů a vybraného psa případně osloví.
2.Protože...          fena hárá periodicky (mnohdy pouze 1x ročně) a může být připuštěna jen tehdy, když má "své dny".
3.Protože...          majitel feny musí sám zhodnotit, jestli má dostatek zájemců o štěňata a může si tedy dovolit nakrýt svou fenu. V opačném případě se takový chovatel nazývá množitelem a jeho "produkty" jsou potom zásobeny psí útulky.
4.Protože...          snad stačí, že na webu DK ČR jsou umístěny inzeráty, že majitel feny plánuje krytí své feny určitým psem a vrh je plánován v určitém období.
5.Protože...          majitel feny jezdí za krycím psem do "jeho teritoria" a má právo se rozhodnout, jestli pojede 10, 20, 100, 500  či 1.000Km, nebo jestli půjde pěšky "přes kopec".
6.Protože...          ne všichni dalmatini s PP se k sobě hodí - co do obsahu jejich předků obsažených v rodokmenu.
7.Protože...          majitel dalmatina s PP, člen klubu DK ČR, si je vědom, že nesmí rozmnožovat dalmatiny bez PP.
8.Protože...          majitel feny může, v případě nejistoty, oslovit příslušného regionálního či hlavního poradce chovu s žádostí o doporučení vhodného krycího psa.
9.Protože...          kdyby takový majitel feny vznesl požadavek ke krytí na stránky DK ČR a fena nehárala, tak by mu majitelé krycích psů zavařili telefon.

A takových PROTOŽE... by se našlo ještě mnoho.......

P.S.  Moje poznámka? Vtipně, přesně a výstižně, ale svérázně pisatel(ka) podal(a) vcelku logické vysvětlení proč NEJSOU NA WEBU DALMATINKY KE KRYTÍ. Velmi mě to zaujalo. Odepisovala jsem na v záhlaví danou e-mailovou adresu s naivní výzvou ke spolupráci či o pomoc při psaní textů, ale bohužel, všechny maily se vracely jako nedoručitelné, adresa prý neexistuje.  

Pravděpodobně neexistuje, ale někdo za ní musel psát. :O((((  Škoda, že se DALMINKA nepodepsal(a) celým jménem, ale zřejmě „přezdívkou“. Jistě v něm(ní) dřímá „spisovatelské střevo“ a mohl(a) by pomoci s tvorbou Klubového Zpravodaje. Předpokládám, že odpovědi nepsala fenka dalmatina, bránící se nechtěnému partnerovi a ani je nediktovala svému páníčkovi nebo paničce do klávesnice.

Nebo, že by???? Ozve se DALMINKA ještě někdy????

Oba články zpracovala Irena Rohrbachová, chov.st. „of Naire“

www.kennels.cz/nairedalmatin

Puntíkovaný úsměv

Převážná většina vás to jistě zná. Vyhrnuté pysky, obnažené zuby – váš putník se zkrátka směje!

Pro mnohé lidi na ulici neznalé věci může být ale setkání s vyzubeným dalmatinem  důvodem ke strachu. Ten pes na mě cení zuby, asi se chystá kousnout mě…

Vždycky si vzpomenu na úsměvnou historku mé kamarádky Jany Škodové. Její Elka Fanfano přivítala jednou postaršího kolemjdoucího pána širokým úsměvem, ten však projevil obavy. Když mu Jana vysvětlila, že vůbec není důvod ke strachu, ba naopak, je feně sympatický a proto se na něho směje,  bylo prý na pánovi zřetelně vidět, že vážně pochybuje o Janině duševním zdraví.

Nemám tolik podkladů, abych mohla usuzovat nakolik je úsměv dědičný. Některý dalmatin se nesměje vůbec, jiný decentně a zřídka, někteří (jako otec mojí mladší fenky) takřka neustále a na požádání.  Moje starší fenka se dříve smála častěji, dnes v osmi letech už spíše jen po odloučení delším než den (pevně doufám, že to nemám chápat tak, že ji po soužití s námi přešel smích ). Mladší se zubila už v autě, když jsme si ji vezli jako osmitýdenní domů. Malá vyšklebená tlamička byla komická. Směje se dodnes a to nejen v situacích, kdy je důvod (ranní přivítání, náš návrat z práce, příchod známých apod.), ale i v nejistotě, když něco provedla. Je to jakási omluva nebo tzv. přeskokové jednání…? Mám její nepublikovatelnou fotografii, kde se směje tak moc (zuby úplně obnažené, pysky shrnuté), že by to mohlo posloužit k nějakému článku o bojových psech – zabijácích J

V literatuře si všímají úsměvu např. publikace Řeč psů (R. Abrantes) a Poznej svého psa (MVDr. Mikulica).

První uvádí, že motivací úsměvu je zklidnění. „Úsměv u psů je zvláštní, protože kopíruje lidský úsměv, je to fenokopie. Je také dědičný a je to rodinný rys. Úsměv používá pes jen při kontaktu s člověkem, nikdy vůči jinému psu. Nesmíme si ho plést s ceněním zubů.“

A druhá:
„Z výrazů aktivního podřízení se často upozorňuje na tzv. úsměv psa. Pes natahuje a mírně zvedá hlavu k partnerovi, klade uši k hlavě, stahuje koutky úst silně dozadu, tlamu otvírá a horní pysk zvedá, takže zuby má obnaženy. Je zajímavé, že obdobné schéma výrazu pro aktivní podřízení mají v etnogramu také primáti. Úsměv se však objevuje jen u některých psů.“
Moje švagrová má zlatého retrívra Teddyho. Pořídili si ho ročního od lidí, jejichž dítě muselo na těžkou srdeční operaci a lékaři psa zakázali.  Po určité době mi začala tvrdit, že se „Tedík“ směje taky (úsměv znala od mojí fenky dobře). Oponovala jsem, že je to záležitost dalmatinů, ale musela jsem kapitulovat. Při našich příjezdech se Tedík skutečně klasicky dalmatinsky směje. Úsměv je tedy možný u více plemen.

Pokud někdo máte fotky dalmatina v úsměvu, zašlete – rádi otiskneme i s případným textem!

A jak se takový dalmatin chechtá? Podívejte se sami:

                Mezi mou „psí literaturou“  se nachází i velmi zajímavá kniha  Stanleyho Corena  Inteligence psů. Autor (psycholog a výcvikář, všeobecně uznávaný milovník psů) spolupracoval při jejím vzniku s více než 200 znalci psů, veterinárními lékaři, specialisty na výcvik konkrétních plemen a shromažďoval též samozřejmě  poznatky ohromného množství majitelů.  Snad příliš neporuším autorská práva, když pro náš Zpravodaj letmo shrnu informace, které se týkají přímo inteligence dalmatina (má dokonce tu čest být vyfocen na popředí titulní strany spolu s německým ovčákem, velškorgim a špringeršpanělem).

                Kromě velkého množství zajímavých a mnohdy až udivujících informací (jakýsi slovník „psí řeči“, podrobná interpretace psí mimiky, test inteligence) obsahuje kniha i žebříček 79 plemen dle tzv. pracovní inteligence. Když řeknu, že dalmatin se zde uvádí na 39 místě, snad to mnohé zklame, ale je zapotřebí dalších srovnání s umístěním běžně známých plemen. Na prvním místě vévodí border kolie, druhý je pudl, třetí německý ovčák. Ze služebních plemen se do první desítky vešel ještě dobrman (5.) a rotvajler (9.).  Zlatý a labradorský retrívr zaujímají  4., resp. 7. místo. Namátkou potom: malý knírač 12., kolie 16., malinois 22., yorkshire teriér 27., airedaleteriér 29., briard 30., anglický setr 37. Ještě zajímavější je seznam plemen za dalmatinem – bedlingtonteriér 40., pointer 43., kavalír 44., hasky + bišonek 45., boxer + německá doga 48. (!), jezevčík 49., ridgeback 52., mops 57., buldoček 58., čínský chocholatý pes 61., bobtail 63., bernardýn 65., bulteriér 66. ( !), čivava 67., bígl 72., barzoj 75., basenji 78., poslední je afghánský chrt. S výsledky lze samozřejmě polemizovat a hlavně je třeba si uvědomit, že se jedná pouze o tzv. pracovní inteligenci, čili schopnost výcviku. Autor pracoval s databází výsledků soutěží poslušnosti cca 125 000 psů, výsledky jsou samozřejmě vztažené na četnost výskytu plemen.

                Ráda poznamenávám, že i v našem klubu jsou členové, kteří na pracovní využitelnost dalmatina určitě nedají dopustit – namátkou L. Kotrbová, A. Horáková, M. Pelíšková, A. Kemenyová, M. Zavřelová a další.

                                                           Oba články poslala Yveta Holatová, ch.s. „od Hettynky“

Dovolená se psy

Většinou, když se blíží doba dovolených, hledají majitelé psů možnosti, kde své miláčky zatím umístit, nebo kdo by jim je alespoň nakrátko pohlídal.
V naší rodině to bývá zpravidla opačně. Už sedm let vymýšlíme dovolenou, kde by s námi mohla být i naše dalmatinka Elka a kde by byla spokojená přinejmenším jako my. Poslední dva roky, kdy do rodiny přibyla Mondy, jsou už ty naše psí holky dvě a  zpravidla v období dovolených k nám ještě další pes přibude. Posledně to byla Elčina dcera Arlette Javapami. Arletka má příjemnou, nekonfliktní povahu a u nás se cítí jako doma, proto se „sehráním smečky“ nebývají problémy. A tak loňskou dovolenou trávila naše čtyřčlenná rodina v Jizerských horách s koly a třemi dalmatinkami.
V Jizerkách bylo sice teplo, ale několikrát za našeho pobytu vydatně pršelo, proto nebylo třeba vozit psům na „túry“ láhve s vodou. Mohli pít a cachtat se při odpočinku v čistých potůčcích přímo u cesty. Místy sváděla k vykoupání i malá, čerstvě vzniklá jezírka.
Délku tras a rychlost jízdy jsme plně přizpůsobili Arletčině  kondici. I když ještě před výjezdem do hor u nás absolvovala „přípravný týden“, nebyla na delší trasy příliš zvyklá a její tlapky se teprve musely přizpůsobit horským cestám s drobnými kamínky.
Elka vše zvládala s lehkostí sobě vlastní…

Nejmladší Mondy byla ve svém živlu. Ji zjevně neunavila sebedelší trasa. Na túrách převzala vůdčí roli. Většinou běžela v čele, ale při jakémkoli zdržení někoho z naší lidské a psí smečky to byla nejčastěji ona, která se vracela  a pátravým pohledem vyhlížela posledního. Pečlivě prohlédla jeho výraz, přesvědčila se, že dotyčný člověk nebo pes je zcela v pohodě a při síle dále pokračovat, a s radostným poskočením vyrazila opět zkontrolovat čelo smečky.
Bylo pro nás radostí vidět ty tři psí holky tak maximálně šťastné, dovádět i společně odpočívat.

Další fotografie

Jana Škodová, chovatelská stanice Javapami

Slunné Chorvatsko má pro mě jako chovatelku dalmatinů kromě nádherného moře kouzlo i tím, že je považováno za pravlast mého plemene. Je to sice dodnes sporná otázka, kterou už nikdo spolehlivě nevyřeší, nicméně dle FCI je dalmatin oficiálně plemenem chorvatským.
Letos jsme navštívili s manželem tuto zemi společně počtvrté, ale teprve nyní jsem měla to štěstí vidět zde domácí dalmatiny a to dokonce ve dvojím zastoupení. Byli jsme ubytováni v malém, civilizací zatím příliš nedotčeném letovisku Bilo poblíž Primoštenu. Žádné diskotéky, přeplněné pláže, nákupní střediska - přesně to jsme hledali. A k mé radosti  byli navíc mezi majiteli okolních apartmánových domů hnedle dva vlastníci dalmatina.

V sousedství manžel objevil hned v prvních dnech pěkného černě tečkovaného psa a zavolal mě. Já, postižená "profesionální deformací", jsem hned samozřejmě běžela pro fotoaparát, opalování neopalování. K mému překvapení pes naprosto samozřejmě bez jakéhokoliv pobízení lezl do vody a vyloženě labužnicky plaval sem a tam zátokou. Bylo vidět, jakou radost mu dělá pohyb v moři; s každým tempem plácl jednou přední tlapou víc a stříkající slanou vodu uličnicky s rozkoší lapal do tlamy, až jsme se museli smát.  Majitel byl mým zájmem potěšen /koho z nás to nepotěší?/.
Dozvěděla jsem se, že pes se jmenuje Byron, je s průkazem původu a moře prý miluje jako každý správný Dalmatinec. To mě pobavilo; moje dvě feny mají k vodě bohužel tvrdošíjný odpor. U té starší  bych to chápala - jako malá spadla do řeky Jizery, potopila se a trpěla pak zánětem zvukovodu. Od té doby jí zůstala nechuť k podobným radovánkám. Do vody vleze maximálně po plece pro aport a to ještě musí cítit pod nohama pevnou zem. Mladší žádný takový zážitek nemá a přesto si omočí sotva tlapky. Že by jí Hetty informovala, co se může stát...?:-)
Byron byl exteriérově kvalitní pes, osvalený, s rovným hřbetem i ocasem, hezky tečkovaný. Určitě by se na našich výstavách neztratil.  Na uvítanou na mě krátce štěkl :"Tady hlídám já", ale po seznámení se nechal hladit a dokonce mě i olízl. Inu, poznal našince...
Když se dosyta vyplaval, důstojně nastoupil do malé jachtičky a odplul s majiteli asi na rybolov. Bylo prostě vidět, že je mu moře druhým domovem.
 

Dalším dalmatinem byla stará fena, také černě tečkovaná, bydlící asi o 100 m dále. Podařilo se mi ji vyfotit, když sama odešla z domu po schůdcích na molo a zde suverénně ulehla na připravenou osušku - prostě se  vyloženě přišla slunit :-) Vzhledem k tomu, že měla hezkých pár kilo navíc, to byla zřejmě její oblíbená činnost. Pózovala mi důstojně, ale příliš pozornosti  mi nevěnovala. Starší dáma nad věcí.

Moc mě zajímalo, jestli má  evidentně častý pobyt ve slané vodě nějaký negativní vliv na kvalitu kůže a srsti /někteří dalmatini mají někdy sklon k vyrážkám/. Tito psi ale měli kůži i srst krásně čistou, bezproblémovou. Dokonce ani vodou promáčený Byron nebyl vůbec cítit "psem" /dalmatin chovaný v čistotě absolutně nemá typický psí pach, pouze po zmoknutí nebo koupání může být chvíli  trochu cítit/.
Potěšilo mě, že jsem ani u  jednoho apartmánu s dalmatinem neviděla žádnou boudu nebo kotec; pejsci tedy bydleli doma, jak to má samozřejmě být. Na rozdíl od dvou chudáků, hezké feny krátkosrstého ohaře a voříška, které jsme litovali v Primoštenu uvázané v dusném vedru u nevzhledné boudy na otevřeném prostranství.  
Dovolenou jsem tedy měla mile zpestřenou a přestože jsem naše dvě puntíkované dámy z pochopitelných důvodů nechala doma, přece jen jsem bez dalmatinů nezůstala.

Yveta Holatová

Úvod

Ve vašem životě došlo k radostné a důležité události - stali jste se majitelem malého roztomilého tečkovaného tvorečka - štěněte dalmatina.
Možná už máte zkušenosti s jinými plemeny, možná jste dokonce dalmatina už vlastnili, ale třeba je to první pes ve vašem životě a jste trochu bezradní.
Tato brožurka by vám měla pomoci zodpovědět některé základní otázky, které vzniknou při soužití se štěnětem, vysvětlit jeho potřeby a nutné povinnosti, které vás čekají; zkrátka, co a jak udělat, abyste byli oba co nejvíce spokojení.  Rozhodně nenahrazuje odborné kynologické publikace, poskytne vám jen základní informace.
Plně vám schvalujeme rozhodnutí zakoupit štěně s průkazem původu u člena Dalmatin klubu.
Průkaz původu (lidověji "rodokmen") je úřední doklad, který kromě jiného uvádí plemeno a jméno psa (které se skládá z vlastního jména a dále z názvu chovatelské stanice), číslo zápisu v plemenné knize a nejméně 3 generace předků. Ve většině případů ho neobdržíte zároveň se štěnětem, ale bude vám  po jeho vydání plemennou knihou zaslán chovatelem dodatečně.
Kromě průkazu původu jste  koupí štěněte od člena Dalmatin klubu získali záruku kvalitní kontrolované péče chovatele o štěňátko v prvních týdnech života, které jsou pro jeho vývoj nejdůležitější.
Přejeme vám, aby  společné soužití s novým členem rodiny splnilo vaše očekávání a na druhé straně, aby pejsek získal hezký nový domov, který mu nahradí ztracenou mámu a sourozence a umožní prožít po vašem boku spokojený psí život.

Nejnižší věk, kdy je možno štěně odebrat od matky, je stanoven na 7 týdnů.
Není až tak důležité, jestli má vaše nové štěňátko více či méně teček, to záleží na vašem osobním vkusu. Každopádně by ale mělo být čiperné, dobře pohyblivé, oči, uši a čeníšek bez známek výtoku, čisté okolí řitního otvoru, hladký bílý kožíšek bez parazitů. Zkrátka má působit zdravým dojmem. A co je u dalmatina obzvlášť důležité, musí dobře reagovat na zvuky (blíže popsáno v odstavci Audiometrie). Neplatí tak docela všeobecně rozšířený názor, že zdravý pes má za každých okolností vlhký a studený čenich - třeba po probuzení může být sušší a teplý.
Většinou zároveň se štěnětem obdržíte očkovací průkaz se záznamem o provedeném prvním očkování, výjimečně může 7-mi týdenní štěně absolvovat všechna potřebná očkování až u nového majitele (více v odstavci Očkování). Pokud kupujete štěně již např. tříměsíční a starší, musí mít základní vakcinaci už za sebou. Vás i chovatele chrání proti pozdějším možným nepříjemným překvapením dobře sepsaná kupní smlouva - není ale nezbytnou podmínkou, záleží na dohodě.
Štěně dostane již u chovatele jméno (v jednom vrhu začíná u všech štěňat stejným písmenem podle toho, kolikátý je to vrh v dané chovatelské stanici). Toto jméno psa oficiálně provází celý život, je zapsáno v průkazu původu a plemenné knize, používá se na chovatelských akcích a výstavách, pod ním se pes prostě prezentuje. Ovšem je zcela na vás, na jaké jméno pejska zvyknete v běžném životě. Pokud se vám jméno v průkazu původu nelíbí, klidně použijte jakékoliv jiné, které vám vyhovuje a na ně pejska zvykněte.
Každé štěně s průkazem původu musí být identifikovatelné. Proto se provádí tetování nebo nověji čipování. Tetovací číslo naleznete v oušku štěněte (musí se shodovat s číslem zápisu v průkazu původu), čip lze prokázat pouze speciální čtečkou v ordinaci veterinárního lékaře takto vybaveného.
Nyní už tedy víte, jak by mělo vaše štěňátko vypadat po zdravotní stránce, co je to průkaz původu, jak a proč se tak štěně jmenuje, jak je označené. V dalších odstavcích se budeme věnovat jednotlivým oblastem péče o vašeho nového puntíkovaného kamaráda.